Manželky podnikatelů to leckdy nemají jednoduché. Podnikání zabere spoustu času, to většina z nás jistě dobře zná.
I můj manžel dlouhou dobu podnikal a já trávila veškerý čas s dětmi sama.
Na mé nekončící prosby typu: bud s námi více doma, manžel reagoval tím, že mi se slovy:“miláčku nezlob se, ale to opravdu nejde“ zakoupil notebook i s internetovým připojením.Prý proto, abych se když jdou večer děti spát a on ještě zůstává v práci, nenudila.
Zpočátku jsem se k počítači stavěla značně skepticky, ale nutno dodat, že po půl roce už by jsem se bez něj neobešla.
Stalo se, co se stát nemělo.Na internetu jsem se seznámila s mužem, ze země Pohádky tisíce a jedné noci.
Už od začátku jsme si měli co říct a z našeho vztahu se vyvinulo velmi silné přátelství.
Snad to, že najednou existoval někdo, kdo měl čas mě vyslechnout kdykoli jsem potřebovala, snad proto, že mi s ním bylo moc dobře. V noci jsme spolu strávili hodiny a hodiny „online“ a pořád si měli co říct. Fascinovala mě zcela odlišná kultura jejich života, fascinovalo mě zkrátka všechno co se jej týkalo, fascinoval mě on samotný. Přátelství přerostlo v oboustrannou náklonnost, náklonnost poté v silnou lásku. Bylo to jako posedlost, neustále jsem odbíhala k notebooku, jestli už mi tam od něj nebliká zpráva. Dá se říct, že rok jsem prožila doslova a do písmene ve virtuálním světě.
Manžel a dokonce i kamarádi si nemohli nevšimnout, co se semnou děje. Nebyla jsem to já. Byla jsem šťastná a nešťastná zároveň. Přesně po roce mého „virtuálního“ vztahu všechno prasklo. S mužem jsme o tom dlouho a dlouho diskutovali. Svůj internetový vztah jsem ukončila a manžel se nám začal věnovat, tak, jako nikdy předtím.
Už jsou to 2 roky a já můžu s čistým srdcem říct, ano, notebook mi změnil život, a to k lepšímu. S manželem jsme si opět začali vážit jeden druhého.
PS: a notebook teď už používám jen k pracovním záležitostem.
Virtuální láska
aneb láska přes internet