Bylo to téměř přesně před 4 lety. V listopadu roku 2005 jsem zjistila že semnou není vše úplně vpořádku. Přestávala mi fungovat levá ruka a levá noha. Když jsem si zašla k doktorům, tak vyslovili podezření na mozkovou mrtvici. Ta se postupem vyšetření nepotvrdila ale potvrdila se mi roztroušená skleroza.
Nevěděla jsem o ní vůbec nic. Všichni kolem mne se tvářili strašně tragicky až na mého manžela který mi byl vždycky oporou. Podle některých informací mě tato nemoc měla tak do 10-ti let „dostat“.
V té samé době byl můj otec tak moc hodný že mi pořídil notebook. A tak jsem si k té zázračné skříňce sedla a začala hledat na internetu všechno co se tam o té nemoci píše. Člověk si ale nejdřív musí dát určitá kritéria k vyhledávání. Těmi kritérii myslím to, jaké věci si z těch textů bude brát k srdci. A tak jsem hledala a vybírala si ty pozitivnější zprávy. Po nějaké době jsem se tedy dozvěděla že sise s touto potvorou není radno si zahrávat, ale zase na druhou stranu není vše ztraceno!!! Sice tato nemoc může člověka dostat na kolečkové křeslo…ale také nemusí. A tak se s tou potvorou peru již čtvrtým rokem. Hodně lidí co mne zná mi ve chvíli kdy jsem jim řekla co mám za nemoc řeklo že to na mně není znát…a já jim na to odpovídám že ani hodně dlouho nebude!!!! Nesmím se dát!