Receptura na výrobu Indulony je jedinečná a od roku 1948, kdy se v bývalém Československu zrodila, i tajná. Nakonec, plně neodtajněný je i proces samotné výroby! Kdy zahřát, jak zchladit… to je, a zůstává, tabu. Obojí je věda, a v Hlohovci se střeží a dodržuje. Proto trvá i tradičně vysoká kvalita krému, který už nejednomu zachránil a zkrášlil (nejen) ruce.
Ručky jako z alabastru
V padesátých letech vzniká v ČSR státní zakázka: je třeba vyrobit krém, co vyřeší rostoucí dermatologické problémy lidí s pokožkou. Tedy přesněji – s pokožkou na rukách dělníků v provozech továren a v zemědělství. Světově uznávaný dermatolog prof. Eugen Hegyi se pouští se svým týmem do práce, a záhy je na světě univerzální „modrý“ krém na ruce, který je ovšem především nedráždivým lékem! S tím puncem se také vyrábí a sleduje. To už jsou na scéně i profesoři – dermatologové MUDr. Jan Roubal a MUDr. Gustav Lehanec, a završují vznik krému, kterého se vyrobilo do loňska – do jeho šťastně dožitých „šedesátin“ – 392 134 000 balení. Začalo to výrobou Indulony univerzální A,D,E,F, T, U, N/34, A/64…
A propos víte, proč je Indulona – Indulona? Název dostala proto, že vznikla v době industrializace. Děsně nenápadité a poplatné době? Ano, ale za to ta legendární „dáma“ nemůže.
Střežená jako poklad
Tvorba Indulony? Pro krém na ruce jde o výrazně nadstandardní proces zrodu. Nevěříte? Narození se odehrává v moderním plně automatizovaném prostředí. „Každá fáze postupného vzniku je speciálně naprogramována. V naší dvousměnné výrobě se člověk omezuje de facto jen na obsluhu počítače, a ve finále na kontrolu,“ popisuje PharmDr. Antonia Bérová, manažerka a vedoucí výroby Indulony v akciové společnosti Zentiva (Slovakofarma), a pro příklad ukazuje v první z hal počítačový systém k rozvažování surovin. Zde podle operačního listu a receptury výroba začíná…
Do další místnosti nás „vedou“ speciální roury lemující stop, jimiž proudí polotovar, vidět jsou i tanky s mnoha přídavnými ingrediencemi, které jednotlivé typy krému ve finále odlišují. Provoz je in natura čistě bílý. Nejen proto, že je tak vymalován, ale i proto, že se vše speciálně dezinfikuje tím nejdokonalejším stylem – horkovzdušně. Tak provoz odpovídá výrobě medikamentů. Jinými slovy, lidské oko celou dobu vznikající „mazadlo“ nevidí. Až v závěru, tři vteřiny, při plnění do patřičné tuby. To je mžik, kdy se Indulona dostane do styku se vzduchem. Pozor, v klimatizované, biologicky čisté místnosti! Takže vir nemá šanci.
Sterilní, sterilní, sterilní…
Rouška, speciální oblek, čepice, návleky, několikeré mytí a desinfikování rukou – jednoduše průchod filtrem. Jen tak se dá dostat do prostor, kde za přísných hygienicko-zdravotních podmínek vzniká krém jménem Indulona. To přesto, že mast nezastupitelná při léčení kožních onemocněné byla sledována ve farmaceutických zprávách až do roku 1974 jako lék! Dnes figuruje ve skupině kosmetických přípravků, ovšem..… „Padesát let úspěšně funguje původní receptura i specifický technologický postup univerzální Indulony, takže my do ní dnes rozhodně nezačneme přidávat žádné emulgátory, což by mnozí pro zlevnění výroby udělali,“ podotýká doktorka Antonia Bérová s tím, že suroviny k výrobě nakupují raději dražší, výhradně v nejvyšší kvalitě určené pro farmaceutickou výrobu. Indulona se prostě nespokojí s příměsemi „pouhé” kosmetické kvality! Nejedná se jen o speciální olivový olej ze Španělska.
„Především voda určená k výrobě základu Indulon splňuje parametry parenterálních lékových forem,“ zdůrazňuje odbornice. To oceňují i zahraniční zájemci. Indulona se už tradičně vyváží do řady zemí Evropy, ale zájem o ni mají i v Thajsku a USA.
Kvalitní i po 10 letech!
Z každé várky se pravidelně odebírají vzorky. Kontrolují se veškeré měřitelné parametry krému, a to po nejrůznějších časových obdobích… Stopkou nejsou ani dva roky, tedy zaručovaná doba spotřeby. Některé se sledují déle… „Máme i vzorky staré deset let, a jsou stále kvalitní. Rychlost expedice? Mikrobiologická kontrola hotového tovaru u nás trvá sedm dní, takže sedm dnů od výroby lze expedovat,“ poznamená PharmDr. Bérová. Indulony jsou od svého vzniku krémy skládající se z tzv. hydrofáze a olejofáze. Toť neměnná! Nutno ale říct, že, se časem rozrostly o řadu typů. V roce 1979 vzniká Indulona dezinfekční, která chrání pokožku před bakteriem, plísněmi a vůbec infekcí, která vniká do těla rankami, odřeninami aj. O pár let nato je tu Indulona měsíčková působící protizánětlivě, antisepticky… Jednoduše umí zacelit i zápal u nehtových lůžek. Doslova bombou je pak ta rakytníková, co pomáhá při léčbě lupénky, ekzémů, popálenin… A jsou Indulony další a další.
Mimochodem, řekne-li se Indulona, mnohému našinci se vybaví ono tradované, že na ní se dělaly topinky. Ti, co to zkusili míní: Jo, bylo to dobrý! A protože se nikomu nic nestalo…
Každopádně Indulona, kterou zná každá druhá domácnost, a kterou dodnes „fasují“ zaměstnanci v řadě firem, je na ruce přeci jen lepší!
