
A je to tady. Konec. Prostě to skončilo… Asi už nikdy nebudu žít normálně. Na koho budu v noci myslet? Komu budu vybírat dárek k Vánocům? Komu budu psát vášnivé smsky a komu se budu svěřovat se svými problémy, čekajíce na rozumnou odpověď? Odešel zpátky… za svou rodinou, dětmi. Chápu to. Je mi osmnáct, jemu 36, je to člověk kterého miluji už několik let ale děti jsou tady ten magnet ne já. Co teď?
Nastalo období neklidu, brečela jsem po nocích a volala HO zpátky. Pozdě bycha honiti. Brzy to přešlo ale já jsem už byla „vylítaná“ a chtěla jsem někoho prostě jen tak milovat. Už jsem nechtěla si pořád jen užívat, lovit chlapy a někde pařit. Nechtěla jsem být na všechno sama. Tak co? No… Dala jsem si inzerát… na tu seznamku i tamtu, všude jsem dala fotky a proto, že prý „vůbec nevypadám špatně“ se mi začalo ozývat dost mužů. Většinu jsem zredukovala už podle sms typu: „Líbýš se my, ozvy se. Lubo“ apod. Tak jsem si jednoho dne sedla, přečetla inzertní noviny a našla inzerát dle kterého jsem soudila, že ale TEĎ UŽ TO URČITĚ VYJDE.
Po dvou randetech jsem to vzdala. Velmi hodný, vstřícný avšak jednoduchý mladík zhrzený svou bývalkou mi vyprávěl o svém mládí a nepustil mne ke slovu. Tak jsem usínala a usínala … a když mne zval na třetí rande odmítla jsem ho. Neměla jsem si nic začínat, bylo mi ho líto. Ještě dlouho mi pak psal a volal ale neozývala jsem se mu. Léčba zlomeného srdce nálezem nové lásky se nekonala ba naopak. Bylo mi ještě hůř.
A v té době se Petra rozcházela. Šly jsme si sednout na skleničku a všechno to z ní vypadlo. Rozešel se s ní kvůli tomu, že ho s ní už nebavil sex. Prý než začli chodit spolu si zvykl chodit na swingers party a odvykací kůra v Peťulině náručí se nezdařila. Bylo mi Petry líto a tak jsem večer sedla k internetu a jak jsem přirozeně ženská zvědavá tak jsem hledala a pátrala, jestli v tom je sama, nebo je víc takových chlapů co si neumí říct dost.
A tak jsem našla první stránku věnující se tomuto tématu avšak swingers party. Napsala jsem do knihy návštěv a čekala co bude. Druhý den, hned jak jsem přišla z práce, jsem sedla k mailu a zvědavě pátrala, zda mi někdo odpověděl. ODPOVĚDĚL!!! „Milá Katko, cokoli Vás zajímá napište na mail rád Vám zodpovím všechny dotazy.“ Wow! Tak to jsem zvědavá, říkám si a už klepu do klávesnice své zuřivé otázky. Jak kdy kde a proč.
Bylo to tak zajímavé a měl tak zvláštní styl psaní, že jsem po každé práci zapnula inet a už koukala po vzkazech… Dokonce jsem začala znovu používat ICQ, protože tam jsem ihned viděla, zda je můj tajemný respondent online. Nastalo období, kdy jsem spala denně dvě až max čtyři hodiny, protože tázaný – teď již vím že Patrik – pracuje samozřejmě v noci. Rozhovory po ICQ nám oběma zabraly mimimálně čtvrt každého dne a pořád nás nepřestávaly bavit. Od počátečního tématu jsme se dostali až k úplně jinému soudku. Hrozně jsme si rozumněli. Patrik v sobě měl něco, co jsem nedokázala pustit z hlavy a… jen jsem na něj pomyslela už mě svrbělo v podbřišku.
Takto jsme si psali asi měsíc… Jednou mi napsal: „Katko… musím ti říct něco úplně šílenýho! Ještě jsem Tě neviděl a už Tě miluju. Moc Tě toužím poznat víc.“ Úplně mě to zarazilo, protože DO NĚJ bych to neřekla. Slova lásky jsem neopětovala a jen jsem se pousmála a hodila to za hlavu. Jenže jak šel čas, tak mi to začalo vrtat hlavou a já si uvědomila, že mi není až tak lhostejný. Naopak, přitahoval mě. Byl vzrušující. Jednoduše i přes net z něj bylo cítit, že to s holkama umí… Nejsem žárlivka a proto mne přítomnost žen v okolí mého potencionálního samce velmi přitahuje.
Viděla jsem ho na fotkách ale jednou v práci se mi zdálo, že je tam a mluví s mou kolegyní. Podlomila se mi kolena. Až mi přišla týž den sms: „Jsi stejně hezká jako na fotkách…“ a já se lekla. Byl to on a byl tady, byl se na mě podívat JEŽIŠ!
O týden později pro mne přijel před dům. Byla jsem připravená, načančaná a hrozně ale hrozně vyplašená. Sedla jsem si k němu do auta a jeli jsme na čaj.“ Bylo to dlouhé posezení plné prima vyprávění a vtipů. Když me odvezl domů, měla jsem na něj takovou chuť, začali jsme se vášnivě líbat a já se málem neudržela. Na dalším rande už jsme to nevydrželi ani jeden a myslím že ani jeden nechtěl si hrát na rádoby slušné rande. Byli jsme oba šíleně v ráži, jeden z toho druhého a nešlo přestat. Zarazila nás až lezavá zima. Popravdě řečeno, ten den jsem ho začala opravdu milovat. Byl skvělý a prostě… mi voněl a jen jsem na něj pomyslela chtěla jsem ho tady a teď.
Dnes, co píši tento článek, je to téměř přesně rok co jsme spolu. Už se známe mnohem lépe než tehdy na internetu ale pořád tam je ta jiskra. A povím vám lidi, lepší sex než s tímto „týpkem přes internet“ jsem ještě neměla. Krom toho že máme spoustu stejných úchylek ale… na swingers nás nikdo nedostane 😀
2 odpověďi na “Prospěšnost swingers party aneb Osud nebo náhoda?”
Hmm, čte se to báječně, jako pohádka…ale je to spíše výjimka, přes net to bývá většinou o něčem jiném….co víc k tomu?..jen to, že zažít by to bylo určitě hodně příjemné…:-)…a swingers?..nezažil, nesoudím, kdo k tomu má sklon a nemá zábrany a strach, ťak ať si užije, je to ale risk.
Mam uplne stejnou zkusenost
Jako by to psala moje laska, zname se teprve 4 mesice, vice jsme na telefonu a internetu nez spolu. S tou vuni jsi mne dostala, je to nejvetsi magnet a sila, prtiom o tom malokdo vi. Drzim pevne palce. Rad pridam sve nebo pritelkyne prispevky, ktere maji hlavu a patu