Kdysi jsem četla článek, který se mi natolik líbil, že mi to nedá nepodělit se o něj…
Manželé sedí u televize. Žena odchází z pokoje se slovy „jsem unavená,jdu si lehnout“. Cestou se zastaví v kuchyni připravit dětem svačinu, dát nádobí do myčky, vyndat maso z mrazáku a uklidit okapané příbory. Přežehlí muži košili a přišije utržený knoflík. Sesbírá rozházené noviny a časopisy a odnese z linky telefonní seznam. Zalije květiny, zamete drobky pod stolem a vynese přetékající odpadkový koš. Pak směřuje do koupelny. Vyčistí si zuby,učeše vlasy, namaže obličej krémem, posbírá vlhké ručníky povalující se na dlaždičkách, pověsí mokré prádlo, do pračky vloží novou várku a depilaci rezignovaně odloží na zítřek. Zajde ještě do dětského pokoje, aby zkontrolovala úkoly, sesbírala špinavé ponožky a nechala dceři peníze na školní výlet. Vzpomene si, že nenapsala tchyni k narozeninám a zároveň s přáním sepíše senam na nákup. „Myslel jsem, že jsi šla do postele“ podiví se manžel, když ji znova zahlédne v kuchyni. „Vždyť už jdu“, odpoví mu žena a jde dát vodu psovi, vypustit kočku, vyměnit žárovku, zamknout dveře… Ještě zaslechne, jak manžel vypíná televizi a se zívnutím a slovy „jsem pěkně utahanej“ odchází spát.