Odborníci však zdůrazňují: Nutné je jednat zejména v evropském kontextu. Otevřené hranice totiž umožňují únoscům z řad rodičů i organizovaných gangů dostat dítě do dvou hodin za hranice státu a pak pokračovat dále.
Nejpočetnější skupinu z celkové statistiky pohřešovaných dětí a mladistvých do 18 let tvoří svěřenci dětských domovů, kteří opakovaně utíkají za rodinou, zábavou, ale také za výdělkem z prostituce, kde se pohybují ve velmi rizikovém prostředí. Každý nový útěk jednoho svěřence je navíc veden jako nový případ, je tedy těžké analyzovat skutečné počty dětí, po kterých bylo vyhlášeno pátrání. Do října letošního roku tak hledala Policie ČR cekem 5 691 dětí včetně svěřenců z dětských domovů, přičemž 3 427 vyhlášených pátrání se týkalo právě této skupiny. Letošní statistiky představují klesající tendenci oproti roku 2009, kdy bylo pohřešováno dohromady 8 559 dětí. Objasněnost loňských i letošních únosů či hlášených zmizení dětí a mladistvých dosahuje i díky práci Policie ČR více než 96 %.
Cestou, jak se pokusit ještě zvýšit percentuální objasněnost únosů a naopak snížit počet pohřešovaných dětí, je provázání státního sektoru a angažovanost specializovaných soukromých společností v pátracím mechanismu. To se s úspěchem uplatňuje již v zahraničí, kde profesionální bezpečnostní a detektivní agentury začleňují své týmy do fyzického pátrání, poskytují potřebnou techniku a další know how. „Jsme pro otevřený a konstruktivní dialog mezi státním aparátem a soukromou sférou, který může být stejně jako s médii a neziskovými organizacemi smluvně definován. A rozhodně v tomto případě nejde o obchod. Vycházíme tak z vlastní zkušenosti, kdy se na nás obrací stále více zoufalých rodičů. Nemyslím, že jde o vyjádření nedůvěry Policii ČR – spíše o snahu pokrýt všechny varianty, možnosti, souvislosti…,“ konstatuje Jan Vodrážka, jednatel přední tuzemské bezpečnostní agentury Special Service International, spol. s r.o. (SSI).
Na dané téma v minulých dnech proběhl kulatý stůl, jejž se kromě zástupců Ministerstva vnitra ČR zúčastnila i Nadace Naše dítě. Podle její ředitelky Zuzany Baudyšové může být velmi inspirativní každá zahraniční zkušenost: „Holandští, řečtí či američtí experti využívají výstražné cedule na dálnicích. V jiných zemích zasílají mobilní operátoři okamžitě po oznámení pohřešovaného dítěte informační textovou zprávu lidem v nejbližším okolí. Pevně proto věřím, že tyto metody uplatníme i v České republice.“
Jednoznačně nejlepším mechanismem v prevenci je však poučené dítě od svých rodičů a ze školy, kde by měla být dle odborníků bezpečnostní výchova začleněna do učebních osnov škol. „V případě prevence z rodiny by měli mít rodiče a děti nastavená určitá pravidla bezpečnosti, která by však neměla být brána ze strany dětí jako omezování, ale ochrana zdraví. Pomoci může rodičům smutný a názorný případ pohřešované Aničky,“ doplňuje Zuzana Baudyšová.
Opomenuty by neměly být ani volnočasové aktivity dětí a dětské tábory, kde je možné školení bezpečnosti provádět hravou formou taktéž v širším okruhu posluchačů, právě přes specializované soukromé společnosti. „Jako rodič cítím zodpovědnost a povinnost nejen ke svým dětem, ale i ke stovkám a tisícům dalších, které nás dovedly k vytvoření speciálního preventivního týmu. Ten se ve spolupráci s městskými úřady a občanskými sdruženími zabývá intenzivní osvětou při volnočasových aktivitách dětí,“ říká otevřeně Jan Vodrážka z agentury Special Service International.
Rozhovor se Zuzanou Baudyšovou, ředitelkou Nadace Naše dítě
Myslíte si, že je možné předcházet stále stoupajícímu počtu únosů dětí důslednější prevencí?
Jednoznačně ano. Nejlepší prevencí je poučené dítě. Děti by měly být seznámeny s ohledem na svou míru vyspělosti s možnými riziky a zároveň by měly být poučeny, jak se zachovat, když je osloví někdo cizí - například křikem, útěkem. Měly by se vyhýbat rizikovým terénům či si říci o pomoc kolemjdoucím. Zároveň doporučuji, aby měli rodiče s dětmi nastavená pravidla příchodů a odchodů. Rodiče a škola mohou při osvětě použít i smutný a názorný případ pohřešované Aničky.
Probíhá podle Vás dostatečná prevence a osvěta na úrovni škol, rodin i dětských domovů? Co by se případně mělo zlepšit?
Na každé škole je trochu jiná situace v přístupu k informacím a záleží na každé škole či konkrétním učiteli, jaký důraz klade na otázky bezpečnosti dětí a varuje děti před určitými riziky jako je týrání, šikana, pohřešování. Záleží také na tom, jestli je na škole osvícený pedagog, v rodině rodiče, kteří potlačí teorii, že se jich únos dítěte netýká, a stejně tak je to i o přístupu ředitelů a pedagogů v dětských domovech. Určitě by bylo dobré zahrnout bezpečnost dětí a osvětu do učebních osnov na školách, například do občanské nauky. Jsem pro konstruktivní dialog s ministerstvem školství, jak by se dala bezpečnostní výchova zahrnout do vyučování, a to včetně bezpečného internetu.
Zaujaly Vás nějaké postřehy či metody z diskuze od zahraničních účastníků, které se u nás neaplikují a v zahraničí fungují?
Konkrétně mě zaujal holandský kolega, který hovořil o pohotovostním systému Children Alert System, jehož součástí jsou výstražné tabule na silnicích a dálnicích. Veřejnost totiž může sehrát velkou roli zejména v prvních hodinách vyhlášeného pátrání. Výstražné tabule se používají i v Řecku, Kanadě a USA a domnívám se, že by zlepšily rychlost práce pátrání po pohřešovaných dětech i v České republice. Technicky by neměl být problém, aby se na tabuli objevila krátká informace a web či telefon, kam lze podat event. informaci. Určitě funkční a nezbytné je i zapojení telefonních operátorů do systému pátrání, a to tak, že v místě, kde se vyskytovalo naposledy pohřešované dítě, zašlou operátoři informační textovou zprávu s odkazem na policii. Pevně doufám, že se v České republice podaří, aby byli operátoři součástí pátracího mechanismu, stejně jako to funguje v zahraničí.
Vyplynuly z diskuze nějaké konkrétní závěry, ve kterých vidíte smysl do budoucna?
Domnívám se, že setkání u kulatého stolu byl smysluplný seminář. Jsem ráda, že organizátoři umožnili výměnu názorů na tuto křehkou oblast různým zástupcům organizací a státní i nestátní sféry, protože právě nestátní sektor může sehrát velkou roli. Já sama jsem členkou mezinárodní Asociace pro pohřešované děti a vidím, jak je důležitá státní a nestátní spolupráce na evropské úrovni. My si bohužel v České republice dostatečně neuvědomujeme, že může být dítě během dvou hodin převezeno do jiné země, a to zejména díky otevřeným hranicím. Kromě zmíněné spolupráce vidím smysl ve větší přístupnosti některých dat a informací směrem k veřejnosti, protože právě veřejnost je při pátrání obrovsky důležitá.
A jak právě vnímáte současnou angažovanost veřejnosti do pátracího systému?
Myslím si, že by se veřejnost angažovala více, kdyby státní sektor nebránil zveřejnění některých informací. Sílu veřejnosti bych určitě nepodceňovala. Naopak by k ní měly jít informace co nejrychleji. A je to také o umění s veřejností komunikovat a slušně jí požádat o spolupráci.
Co říkáte tomu, že by se do systému mohly angažovat i soukromé bezpečnostní agentury, samozřejmě dobrovolně bez nároku na honorář?
Je to určitě otázka dohody, určitého smluvního aktu mezi policií a bezpečnostními agenturami. Je to věc konstruktivního jednání a taková dohoda a spolupráce by mohla být další pevnou cestou v pátracím mechanismu po pohřešovaných dětech.
Diskuze: (
