Velmi často se právě ženy stávají terčem takových a podobných vtipů. Vždycky je to tak, že muž v nich vystupuje jako vždy sexu schopný samec a žena jako soustavně odmítající samička. Pánové se chápavě vtipu zasmějí a navzájem se politují, jakéže to mají doma frigidky a začnou mlsně obhlížet „cizí zelí“.
Ale jak je to možné? To přece neodpovídá? Kde berou naše protějšky ono „cizí zelí“, když mají doma všichni frigidky? Jak je možné, že když se muž pomiluje se sousedkou, tak si nemůže sex vynachválit, ale přitom sousedčin manžel tvrdí, že má doma frigidku? Ale jistě, při mužské ješitnosti si samozřejmě sousedku oblažující kamarád nadutě myslí, jaký že on to není sexuální bůh. Jen jaksi nechápe, že ta jeho doma to nedokáže ocenit.
Problém je v tom, že my ženy přistupujeme k sexu prostě jinak než muži. Domnívám se, že jedna ze základních příčin celého tohoto problému je zakopána v onom velice často propagovaném „sladkém usmiřování“. Jistě jsem to už všichni slyšeli a možná to i sami říkáme: „Pohádáme se, ale pak to usmiřování …. (významný úsměv)“. Myslí se tím samozřejmě usmiřovaní sexem v posteli (vysvětlení pro ty, kteří do teď žili na Měsíci).
Jenže přístup žen k milování je v naprosté většině jiný než přístup mužů. Velmi uvolněně a příjemně se já, jako žena, mohu milovat s někým, s kým mi bylo i přes den dobře, kdo byl na mě milý, kdo byl ke mně něžný, kdo mi projevoval pozornost a lásku. Ale hlavně, kdo mě nijak nenaštval, neurazil, neměla jsem s s ním konflikt. Pokud ke konfliktní situaci dojde, pak potřebuji, aby byla urovnána a dostatečně vysvětlena.
Po fázi vysvětlení a jakéhosi pročištění vzduchu pak může dojít k fázi něhy a pozorností a tedy i k následnému milování. Bohužel v drtivé většině případů k tomuto prostě nedochází. Ono tolik propagované „sladké usmiřování“ probíhá zpravidla tak, že se na vás macík nalepí a s nějakým vcelku falešným: „promiň miláčku, já už to nikdy neudělám“ se vám cpe do kalhotek.
Párkát mu vyhovíte, protože copak jde odolat? Když se tak omlouvá? Jenže současně cítíte, že on se neomlouvá, on chce jen prostě kopulovat, tak klidně řekne pár neupřimných větiček. Po souloži je sameček spokojen, jak úžasně zase konflikt zvládl a klidně si usne. Žena pak zůstane vzhůru, bloudí očima po stropě a přemýšlí, co se to vlastně stalo? Proč je jí tak mizerně? Proč se jí milování nelíbilo a proč musela předstírat orgasmus? Nedostavil se totiž. Protože orgasmus u žen velice úzce souvisí s psychikou.
Udělá to ještě parkrát, ale nevyřešené konflikty a drobné křivdy se hromadí. Zjišťuje, že je jí dokonce dotyk jejího muže nepříjemný a představa milování s ním ji vůbec nevzrušuje, ba přímo naopak. A přijdou na řadu výmluvy: tolik oblíbené bolesti hlavy, menstruace, předmenstruační syndrom, pomenstruační tenze, bolesti žaludku, únava a vlastně cokoliv chcete.
Vězte ale pánové, že vaše partnerka potřebuje sex přinejmenším stejně jako vy. A když se v důsledku nahromaděných a nedořešených křivd (i když vy to tak necítíte a nevidíte je) nedokáže uvolnit s vámi, tak to dříve nebo později udělá s milencem. Najednou zjistí, že s člověkem, se kterým nemá žádné postupně vršené „bariéry“, je to prostě nadále úžasný. A stane se pro něj sexuální bohyní, zatímco pro vás „frigidkou“.
Řešení je jedině v tom, že se svou ženou budete mluvit. Že si po konfliktu či nedorozumnění velice jasně vysvětlíte, jak k tomu došlo, objasníte si svá stanoviska s chladnou hlavou a věcně a případně uznáte chybu. I ta omluva: „Promiň miláčku,“ musí být upřímná.
Na závěr musím zdůraznit, že v žádném případě netvrdím, že viníkem každé hádky je muž. Odporovalo by to zdravému rozumu a jsem přesvědčena, že na důvodech se podílejí oba stejnou měrou. Ono ani nezáleží na tom, kdo je viník. Záleží jen na tom, jestli tyhle vršící se drobnosti dokážeme včas zvládnout.
Diskuze: (
