Nudíte se? Kupte si striptéra!

Vzniklo to takovou čirou náhodou. Prostě jsem jen přemýšlela co koupit k narozeninám své výborné kamarádce, která je úspěšná podnikatelka a cokoli chce si pořídí sama. Máme obě velmi podobný přístup k darům. Děsně nerady je dostáváme, protože v naprosté většině jsou nám k ničemu. V bytě se hromadí nevkusné nesmysly jako různé dementní sošky, těžítka, obrázky, hrníčky, stojánky a vibrátory (to od těch, kteří se snaží být za každou cenu vtipní).

Proto si vzájemně dáváme darem zážitky. Let balónem. Sestup do nepřístupných jeskynních komplexů. Skok padákem. Bungee …. No a když jsem tak dumala jaký další skvělý zážitek miláčkovi Martince připravit (tak se moje kamarádka jmenuje) napadl mě striptér. Proč ne? Proč ne striptér? I vyhledala jsem příslušnou agenturu a striptéra do podniku, kde se měly narozeniny slavit objednala.

Pravidelně, celá naše společnost čítající cca 15 lidí, veškeré oslavy pořádáme v jednom z  podniků našeho společného kamaráda Víti. Musím říct, že jsem sešlost spíše recesistická, takže vývoj této naší párty snad ani nemohl být jiný. Ono se u nás vždycky něco semele.

Objednaný striptér  mi volal, že kolem deváté hodiny večer bude na parkovišti u podniku, že ho mám přijít vyzvednout. Martina samozřejmě netušila co na ni chystáme, takže toho, že mizím i s Víťou (tedy majitelem onoho podniku) si vůbec nevšimla. Na parkovišti už čekal skutečně krásný mladý muž.

Byl vysoký, štíhlý, černovlasý, opálený se zářivě bílým úsměvem. A nevím jestli si nekapal  Visin do očí, ale měl i ten úžasný vlhký pohled laní, který tolik obdivují muži na ženách. Přivítali jsme se,  on mě obdařil nádherným úsměvem a hlubokým pohledem do očí a to tak,  že jsem mu okamžitě na tom parkovišti hned vysvětlila, že to nejsem já, komu jde za zvuku hudby ukazovat muskulaturu a ostatní přednosti.

Pobavilo ho to a tak mě blahosklonně pohladil. Toto poměrně intimní gesto však dost těžce nesl můj průvodce Víťa  a  zavrčel: „No víte, jen vás musím upozornit, že oslavenkyně tam  má manžela a ten je děsně žárlivej!“  Zaváhala jsem jen na zlomek sekundy. Martina sebou samozřejmě manžela neměla, přece si na párty, kam jdete s milencem nepotáhnete manžela, že jo. Ale Víťovi jsem sekundovala zdatně: „Pán je přece profesionál. On  umí určitě zvládat krizové situace v podobě agresivních žárlivých manželů.“

Striptér znatelně zbledl i přes tmu, která již kolem panovala a přes své opálení. „A ten manžel o mně neví?“, ptal se poněkud vyděšeně. Tatam byla jeho převaha luxusního nadsamce, stál tu vyděšený chlapeček. Blesklo mi hlavou, že to s tím strašením nesmíme přehánět, jinak nám kluk zdrhne jak malej Jarda. „No neví o vás, jste překvapení. Ale je to poměrně velká společnost, žádný bytový představení, tak to určitě proběhne v pořádku.“ Uklidňovala jsem jinocha seč mi síly stačily.

„No já nevím,“ zavrčel Víťa a já v tu chvíli myslela, že ho kopnu, takhle mi hatit mou snahu. Mládenec si mezitím už vytahoval obrovskou tašku s kostýmy z kufru auta a po Víťově poznámce zaváhal. Tentokrát jsem to byla já, kdo hocha blahosklonně pohladil, vzala jsem ho pod paži a vedla ho do podniku. Blekotal sice cestou něco o tom, že fakt nechce mít problémy, že má s tím ty nejhorší zkušenosti,  ale už neměl šanci utéct. Držela jsem ho jako klíště a představovala si, kolikrát asi krásný „atlet“ prchal před žárlivostí hnanými paroháči přes balkóny. Hlavně kolikrát to nestihl.

Zavřeli jsme ho na personální toalety, kde se měl připravit do kostýmu a odešli do salónku na narozeninovou párty. Cestou jsme se smáli, jak jsme chudáka vyděsili a Víťa si pochvaloval, že aspoň taky něco z toho striptéra má. Proč by se jinak měl koukat na svlékajícího se chlapa. Na to konto mě napadl ovšem ďábelský plán! Proč tuhle recesičku nedotáhnout ještě o kus dál? „Víťo sekunduj“, špitla jsem na něj při vstupu do salónku a ode dveří jsem spiklenecky kývala na Petra, Martininého milence.

Petr se zvedl a přišel za námi. Vytáhla jsem ho na chodbu  a Víťa, protože čichal čertovinu se rozdychtěně přidal. „Hele Péťo,“ povídám: „já jsem Martině koupila k narozeninám striptéra, mělo to být překvapení, ale ono se to zvrtlo,“ šeptám s ustaraným výrazem Péťovi. „Jo, jo, zvrtlo“ statečně mě podporuje Víťa i když ještě nemá tušení v čem.

„Copak? Nepřišel? Jako já se nesvlíkám!!!“ začal se bránit Petr a mně ta myšlenka přišla zajímavá, nicméně k využití jindy, teď jsem měla už svou linii: „Ale přišel! Ale nějak jsem asi při objednávání udělala chybu a oni si mysleli, že se jedná o gay párty a tak poslali buzničku,“ zoufale jsem líčila.

„No a co?“ nechápal vcelku oprávněně Petr: „on se neumi svlíkat jinde než před chlapama?“ Samozřejmě, že se striptér umí svlékat i před hradlařským domkem, je přece profík, ale musela jsem to nějak Petrovi vysvětlit v čem je problém, nějak logicky a  pochopitelně. Ale je to  chlap, tak mu logické veletoče blondýnek nepřijdou zvláštní a na to jsme se spolehla: „Víš, já to myslím tak, aby to Martina nepoznala, že jako …. Víš co? Aby ji to nemrzelo.“ 

„No právě,“ přidal se k mému blondýnkovskému vysvětlení Víťa a aby to Péťovi rychleji sepnulo, protože striptér se již blížil v kostýmu Nea z Matrixu, dodává argument, na který chlapi slyší: „Chápej, uvidí Martinu a nepostaví se mu, tak co potom?“ A Petr chápe: „Hele,  odvolávat už to nebudeme, prostě se svlíkne, zatancuje a hotovo. Já to pak Martině nějak vysvětlím kdyby něco.“ Podíval se znechuceně s výrazem samce, kterému „to“ funguje, na přicházejícího domnělého půlsamce kterému „to“ nefunguje a zapadl do salónku.

Mezitím Neo s černými brýlemi a jakousi holí, CDčkem a lahvičkou olejíčku dorazil až k nám: „To byl ten agresivní manžel?“ ptal se nejistě. „Jo, jo, to byl on,“ nemilosrdně  topím hezounka: „Raději jsem mu to řekla, právě aby nedělal problémy.“ „A jak to vzal?“ chlapec je celý nesvůj.  „No říkal, že si na vás dá pozor. Tak raději opatrně jo?“  „Dobře, dobře,“ podal CDčko s hudbou Víťovi, aby ho v salónku dal do přehrávače a s výrazem plavce před skokem do ledové vody se nadechl.

Šli jsme dovnitř a pohodlně se usadili. Když se rozlehly první tóny matrixové filmové hudby všichni zpozorněli  zmlkli. V tom se otevřely dveře a vstoupil Neo! Martina pochopila okamžitě, že se jedná o dárek pro ni, stoupla si a nadšeně se roztleskala. Posunula se blíž směrem k vystupujícímu a já využila příležitosti a přisedla si k Petrovi. Přece jen bylo potřeba ho ještě zpracovat, kdyby náhodou hned nepochopil, vždyť je to jen chlap  :).

Vystoupení začalo. Když odmyslím kulišárnu, kterou jsme udělali jako nadstavbu, tak i ten samotný striptýz stál za to. Mladík tančit uměl. Byl prvoplánový krasavec, s nádherným a pro účel vystoupení naolejovaným, opáleným tělem. Představení nepostrádalo napětí, gradaci ani vyvrcholení. Problém byl v tom (k mé naprosté spokojenosti), že po celou dobu, i když objímal, různě do tance zapojoval a hýčkal Martinu, nekoukal na ni, ale na jejího milého.

„Ty hele,“ naklonila jsem se k Petrovi: „Že ty se mu líbíš? On na tebe pořád kouká!“ Péťa ztuhl jak ocelový drát. A ejhle, striptér pokukoval. Zrovna byl ve fázi, kdy Martině dával na ručičky olejíček a chtěl po ní, aby mu jej rozetřela po už téměř nahém těle.  S pohledem na Petra se omluvně pousmál.

Ten se zamračil jako kakabus. Výraz byl jasný:  on mě snad opravdu balí!!! Založil si ruce na hrudi a celý se napřímil. Já věděla, že se jedná o postoj obranný a pohoršený, ale s tanečníkem na place  to div že neseklo. Jak měl strach velké oči, tak asi už viděl, že se na něj každým okamžikem vyřítí metrákový vzteklý manžel a přesným úderem mu vyhodí čelist.

Já musím říct, že jak se situace vyvíjela, jsem se já úměrně tomu svíjela – v křečích smíchu. Striptér s Petrem předváděli naprosto úžasné představení mimoverbální komunikace. Čím víc se Petr mračil a výhružně šklebil, tím zoufaleji vypadal nešťastný klučík na parketu. Vyvrcholení přišlo ve chvíli, kdy se vystrašený jinoch, již celý nahý se vším všudy (a to ho prosím Martinka ze slipů vysvlíkla sama, ale ani toto kvality mnou zosnovaného vedlejšího představení nedosáhlo) měl do svého matrixovského kabátu zabalit i s Martinou.  Měli se tam oba schoulit i s hlavami a objímat se tam.

Jenže, striptérova hrůza už dosahovala takových obrátek, že si Martinu zapnul k sobě do kabátu, ale on sám hlavu vystrčil a zoufale zíral na  teď už opravdu hodně naštvaného Petra: „Jestli se ta buzna na mě nepřestane tlemit, tak mu půjdu rozbít hubu,“ syčel vedle mě.

 Vypadalo to naprosto příšerně. Celé osazenstvo salónku už se smálo na celé kolo, protože ten pohled byl boží.  Jako by byl  zapnut v kabátě s krajtou tygrovitou, ta už ho ždímala ze všech sil a on chudák neví jak z toho ven. Martině bylo asi v tom koženém plášti, na strachy se vařícím mladíkově těle, horko a začala se cpát ven.

Jenže, jak se snažila si aspoň hlavu vyprostit, tak zacláněla krasavci ve výhledu na Petra  a tak jí ji tlačil do kabátu zpátky. To už jsem myslela, že  ve zdraví nepřežiju. „Von si ji chce snad v tom kabátě vzít domů nebo co,“ ozvalo se z auditoria. Smíchy jsem málem upadla pod lavici a nešlo to rozdejchat.

Představení zdárně skončilo. Ustrašený chlapec, který už neměl téměř nic společného s tím sebevědomým borcem z parkoviště odešel,  no a my s Víťou jsme osazenstvu konečně mohli ukázat i tu druhou, tak spontánně se vyvíjející zábavičku. Tu, o kterou byli sice ochuzeni v přímém přenosu, ale v replayi si ji přehráváme dodnes při každé příležitosti.

Snad kromě svlékacího umělce byli spokojeni úplně všichni. Martina nadšena se zážitku se striptérem. Teda až na to vedro na závěr v zapnutém kabátě. (Říkala, že se i potil, ale kdo by se divil,  že?) Nadšený byl i Petr, i když mi vytýkal, že jsem ho měla o té „sviňárně“ informovat, že by to hrál líp. No tím si právě nejsem jistá, myslím, že to největší kouzlo spočívalo právě v tom nevědomí souvislosti. Nadšeni byli i ostatní. Na konec, nadšena jsem byla i já, protože takový zážitek je skvělý dárek, který  už nikdo nikdy nevezme.

Historka se dostala se do análů naší společnosti a nedávno jsem ji slyšela povídat, již teda poněkud upravenou, od lidí, kteří tam vůbec nebyli.

Na závěr: pokud se vrátím na samý počátek tohoto vyprávění – Milé dámy, už víte co můžete s takovým opáleným, krásným, mladým, svalovcem dělat? Ještě stále ne? No přece opravdu královsky se pobavit.