Masturbátor

Sex: pro někoho potěšení a zábava. Základní lidský pud, díky němuž jsme tady.

Co když je ale někdo komu se nedostává ?
O jednom takovém věčném smolaři to celé bude.

Denodenní činnosti každého z nás se skládají ze tří hlavních částí.

První, pro mnohé nejméně oblíbená, pracovní, druhou je volný čas a třetí spánek.

Na pohled nenápadný Pavel Mastný, kterému nikdo z jeho známých neřekne jinak než Masturbátor

není nikterak výjimečný, až na absolutní nedostatek partnerek v sexu.

O co mu příroda ubrala na duchu, o to štědřeji ho obdařila tam dole, jenže ženy zkrátka ne a ne ulovit

a všechny ty dary by zůstaly nevyužité. Přetlak pak musel vypouštět svépomocí.

A o tom to možná celé je....

Masturbátorův pracovní den

Nic vás v práci nedokáže naštvat víc, než kolega ulejvák. Snad jen dnes tolik populární

donášení šéfovi, to je sakra nepříjemná věc, ale o tom snad někdy příště.

Problémem Pavla "Masturbátora", byl už samotný příchod do práce. Ať dělal co dělal, nějak nezvládal začátek směny. Přijít z 21 pracovních dnů 18 krát pozdě, nebyl pro něj žádný problém.

Naštestí tehdy, na začátku devadesátých let, byla jiná doba.

Starý mistr mu pozdní příchody do jisté míry toleroval, pokud si to napracoval.

Problém nastal až v den, když se do funkce mistra výroby, dostal ambicemi nasáklý Jarda,

věčný vlezdoprdelista.

Hned druhý den ve funkci, se mu naskytla příležitost, Pavlíka sprdnout.
V 6.30 ráno, všichni dělníci makali na svých místech, až na něj.

Náhle se objevil ve vratech haly a co čert nechtěl, narazil zrovna na mistra.

„ Co je Pavle, je půl sedmé, ty vole ostatní už makaj a ty si v prdeli?", přivítal ho mistr.
„ Dyť už letím Jardo, já se totiž ráno nemohl udělat," pohotově se vymlouval Pavlik.

„ Jak jako - udělat? Nařiď si pořádně budíka, ty vole," kontroval mistr.

Pavlík mu posunkem rukou u kalhot naznačil svoji každodenní ranní rozcvičku.
Mistr nevrle zavrtěl hlavou a šel si dát kafe do kanclu.

„ Cos zas blbnuls, vole?" zeptal se ho předák, starej Kloušek.
„ No prostě jsem se nemoh udělat," pokrčil rameny Pavlik a mazal na sebe hodit montérky.

Po dvaceti minutách se objevil, místo práce, ale ukusoval tlustou skývu chleba s máslem a salámem.

„ Pojď makat ne?, mávl na něj Kloušek.

„ Se musím po tom sexu posilnit", zahuhňal s plnou pusou Pavel.

„ Říkal jsi, že ti to nešlo", divil se Franta.
„ Nešlo, ale jsem hrooozně unavenej," dodával Pavlik a stále se cpal chlebem.
„ Asi si dojdu k doktoru, mám z toho namoženou ruku, třeba mi něco na to dá, aspoň ty vitamíny

v televizi řikali, že to pomáhá na všechno".

„ Tak si ho furt nehoň, a vůbec, najdi si ňákou babu ty vole", volal na něj z rampy Franta.
„ Já se z toho kluka snad poseru. Dělat se mu nechce a furt si jen honí čudla", zanadával Kloušek,

zavrtěl hlavou a dal se do práce.

Po 9.hodině zavítala na pracoviště ranní směny, delegace.

Celé vedení fabričky, s novými majiteli podniku z Německa.
Právě když procházeli kolem Klouškovi party, pozdravili jak se patří, sborem německy:
„ Guten tag".

Pavlik nezaváhal ani vteřinu a pozdravil, tak jak mu to uvízlo v paměti, z nějakého válečného filmu:
„ Hajl Hitl " stoje v pozoru, srazil paty a vztyčil pravici.
Němci čuměli jak opaření. Situaci se snažil zachránit mistr.
„ Das ist aber dumm...," zaklekotal a dodal klepaje si na čelo:
„ Das ist idiot ". Naštěstí to Němci vzali s rezervou. Se smíchem a slovy:
„ Ja , ja idiot ", odešli pryč.
Zůstal jen mistr a hned se utrhl na Pavlika:
„ Ty debile, jsem ti zachránil prdel, teda většího vola jsem v životě neviděl".

Jenže ředitel to vážně vzal. Sotva za delegací zapadla závora, nechal si nebožáka zavolat na kobereček.
„ Ted tě vykopne, dostaneš padáka, " předvídal mistr. „Ale houby dyť jsem tu dýl než on, už pět let

a von je tu od loňska ", mudroval sebejistě a šel nahoru kde sídlilo vedení.

„ Nedej se ty vole a natři mu to," hecoval ho na cestu škodolibě Kloušek.

Pavel zaklepal a vstoupil do kanceláře, kde měla své hnízdečko ředitelova krásná sekretářka,

která ho znala už od školky a jeho kecy už ji nemohly překvapit.
„ Čau, tys sis to zase podělal, jémine máš pěknej průšvih ", přivítala ho Marcelka, ředitelova sekretářka.

„ Čau kočko. Já? Nic jsem neproved," odpověděl nechápavě a pokrčil rameny.

Vstala ze židle a otevřela dveře k řediteli.
„ Toníku, máš tu pana Mastného," oznámila řediteli a přitom se ušklíbla.
„ Tak ať jde dál", pozval ho k sobě.

„ Co to mělo znamenat pane Mastný? Víte jak jste nás ztrapnil před novými majiteli? No, jak teď vypadáme...všichni jako blbci...ale já už ty vaše průsery řešit nehodlám, máte padáka ", vysoptil na něj

z ostra.

„ Ale já jen slušně opověděl na pozdrav, co pak snad můžu za to, že neumím německy? To oni přišli

a jen blbě čuměli jak makáme", začal svoji obhajobu Pavlik.

„Pozdravil jste jo, tomu vy říkáte pozdrav? Už padesát let se takhle nezdraví, to ví i malé dítě,

a pak tu jsou ty vaše časté pozdní příchody do práce, já už to řešit nehodlám.

Definitivně je rozhodnuto, tady máte výpověď, letíte na hodinu a na osobním se stavte pro zápočťák".

Na to mu podal papír s výpovědí.

"Tady to podepište".

„ Hele tak to pr..., já nic podepisovat nebudu. Já jsem tady dýl než vy, a vůbec, jestli mě vyhodíte,

tak dojdu za vaší manželkou a povím jí o tom jak jste ve čtvrtek u vody obíral svojí sekretářku Marcelku",

přešel do protiútoku Pavel.

"Viděl sem vás když sem šel na ryby".

„ Ty hovado debilní, ty mě budeš vydírat?" Zařval ředitel a rudý vzteky, vstal z křesla.
Chvíli zaváhal a pak mu vytrhl výpověd z ruky a zmačkanou ji hodil do koše.

„ Padejte zpátky makat a vypadněte, vy...vy...a ať už vás nevidím", vyhodil Pavlika a ten jen mazal.

Byl rád, že mu to prošlo.
„ Marcelko, prosim tě podej mi nějakej prášek, děsně mě rozbolela hlava, zavolal ředitel na sekretářku.

„Tady máš Toníčku", přiběhla sekretářka s táckem kde byly dva Paraleny a sklenička s vodou.
Odběhla a po chviličce hlásila, že má na lince hovor, volá mistr z výrobny.
Ředitel ho nevrle zvedl.

„ Nazdar Jardo, jak je?" Dusil v sobě vztek ředitel. Nějakou dobu poslouchal, kývaje při tom hlavou.

Pak začal:
„ Hele, já toho zmetka sprdnul na dvě doby, takhle byl malinkej, naznačil prsty na ruce, škemral mě

a prosil.
Pak si ale říkám, dyť my většího vola, na tu špinavou práci, jen tak neseženeme. Jo chodí pozdě, ale maká v nejnižší třídě, rozumíš že jo. Tak mu seber prémie na tři měsíce a je to, ať ho máme z krku".

Chvíli souhlasně přikyvoval mistrovi, aniž si uvědomil, že ho vlastně nevidí, a zapíjel přitom prášky.
„ Jo on už půl roku žádný nebere? No to je pěkný, no." Divil se.

„ Tak se měj...", a praštil s telefonem.

Přemýšlel chvíli o tom jak se uklidní. Pak ho to napadlo.
Zavolá si Marcelku....

Pavlikovi se ve výrobě dostalo přivítání hodné vítěze z olypiády, chlapi se jen divili, jak je možný,

že mu to zase prošlo.

...to be continued