Doba se neustále mění, ať už chceme, nebo ne. Mění se i poměry pro nás Evropany, ale i všude jako např.v exotické Jižní Americe. Mění se bohužel k horšímu i tvář největšího pralesa světa, Amazonie. Neustále se zmenšující rozloha „plic" světa, už začíná být docela problém. Amazonský deštný prales je největší tropický prales na světě, pokrývá plochu asi 6 000 000 km2 a leží v 9 státech.
Celá Amazonie zabírá 56 % celkové rozlohy Brazílie, který je pátý největší stát světa. Na území Brazílie je celá jedna třetina všech tropických deštných pralesů světa. Ukrývá stále mnohá tejemmství, např. nedávno byl v oblasti peruánsko-brazilské hranice objeven dosud neznámý indiánský kmen. Odhaduje se, že podobných s civilizací nekontaktovaných domorodých kmenů je tam ještě asi padesát.
Nedávno v Peru proběhla vzpoura domorodých indiánů, kteří hájili toto uzemí před devastací dřevařských a těžebních společností. Nelíbily se jim zákony, které dovolují společnostem pronikat do dosud málo narušených deštných pralesů v horní části Amazonie.Tři měsíce bránili své území i za cenu několika desítek obětí. Podle posledních zpráv tam indiáni vyhráli a nyní je klid. Otázka je, na jak dlouho.
Ano pokrok je třeba, ale za jakou cenu?
Když jsem tak sledoval zprávy vybavila se mi jiná vzpoura indiánů v Amazonii a navíc byli dost zajímaví i svým vzhledem. Měl jsem možnost o nich číst, před mnoha lety v časopise 100+1. Ten byl tehdy podpultovým zbožím a museli jste mít známého v trafice, aby vám ho nechal. K mnoha časopisům jsme se jako děcka dostali i při pravidelné akci sběru starého papíru. Často jsme tam našli i knížky, někdy doslova hotové poklady.
Exotické kraje mně už tehdy lákaly, a tak nyní se tu spolu podíváme za indiány, až do daleké Brazílie. Kayapó je jeden z mnoha indiánských kmenů žijících v Brazílii.
Žijí v oblasti o rozloze 184.000 km2, jako jeden ze 17-ti indiánských kmenů žijících v údolí řeky Rio Xingu, jižně od Amazonské pánve.
Ve středu deštných pralesů žilo v roce 2003 asi 7100 lidí. Jejich potrava je z 50% rostlinného původu, pěstují hlavně kukuřici a 45% z lovu drobných zvířat.
5% jídla získávají z volně rostoucích rostlin a sběrem plodů pralesa, včetně medu.
Náčelník Kayapů Raoni (video zde) byl ustřední postavou boje svého kmene za ochranu deštného pralesa Amazonie, který je vážně ohrožen nekontrolovaným odlesňováním a výstavbou vodních přehrad.
Kayapové svůj odpor k devastaci pralesa dali najevo nejvíce v letech 1979 - 1982. Kdy neváhali pozvednout primitivní zbraně a zahájili partizánský boj proti ilegálním dřevorubcům. Na jedné straně byla hrstka pomalovaných indiánů ozbrojená jen luky a šípy. Na druhé bezohlední námezdní těžaři vyzbrojení moderními automaty. Čas a místo boje vybírali ale indiánští bojovníci. Došlo k několika bojům při kterých zemřelo 9 dřevařských vetřelců a další byli těžce zraněni. Ztráty na straně indiánů nikdy nebyly oznámeny.
Boj byl i senzací pro novináře a náčelník Raoni byl tiskem označován jako Amazonský Geronimo. Celou věc se rozhodla urovnat silou i brazilská armáda. Na místo se dostavila po zuby vyzbrojená jednotka speciálních operací. Jenže po jejím příjezdu do této bohem zapomenuté končiny, indiánští bojovníci zmizeli v hustém porostu pralesa. Náčelník Raoni, moudrý to muž dobře věděl, že problém se útěkem nevyřeší. Kayapům vážně hrozilo nebezpečí, že budou zatlačeni až na území dalšího kmene, který tím zrovna dvakrát nadšen nebude. To by znamenalo pro kmen Kayapů další boj a možná i jejich definitivní konec.
Přes prostředníky se později podařilo navázat kontakt z úředníkem pro indiánské záležitosti. Došlo k vysvětlení celého incidentu a brazilská vláda uznala, že indiáni byli v právu a jednali pouze v sebeobraně. Vláda prohlásila uzemí Kayapů za rezervaci, a tím zakázala těžbu dřeva.
Kayapové jsou kmen mírumilovných domorodců, kteří po mnoho generací žili skrytě a poklidně v této odlehlé části světa, jen podle zvyků svých předků. Více než s lidmi si rozumějí s hady, kterých si hluboce váží a odvozují od nich svůj původ. Jako ostatně každý domorodý národ, si i Kayapové váží svých tradic.
I když co si budeme povídat i ty se postupem času mění. To, že indiáni nosí rádi ve vlasech různé pestrobarevné čelenky z ptačích per ví každé malé dítě. Tady i jiné tradice. Nejzvláštnějším a nejzajímavějším jejich zvykem, je u dospělých mužů protažený dolní ret, který jim přinesl i označení „pyskatý národ", neboli „velké huby". Ostatně i tak se sami nazývají ve svém domorodém jazyce a jsou na to i patřičně hrdi. I když je pravda, že tu nejsou jediný kmen, co si takto vyzdobí svá ústa.
Jak tato nevšední a ryze mužská „ ozdoba " vzniká?
Do dolního rtu vyříznou při slavnostním obřadě otvor, který postupně roztahují rudě zbarvenými kolečky ze dřeva. To má průměr 5 až 8 cm a je asi 2 centimetry silné. S tímto prapodivným piercingem pak tráví celý život. Tedy jí, mluví, spí a vše ostatní.
Potravu si musí rozkrájet, a nebo rozlámat na malé kousky. Kolečko odkládají jen při koupání.
Zajímavé je, že se za svou nahotu stydí, a tak to řeší zakrýváním obličeje rukama. Šaty přitom až na výjimky nenosí a vůbec jim to nevadí. Přitom celé rodiny bydlejí spolu pohromadě v jednom domě, úplné soukromí tedy nikdo nemá. Prostě jiný kraj, jiný mrav.
Další jejich zvyk je barvit si obličej červenou barvou. K sousedním kmenům se chovají přehlíživě jen proto, že nemají kolečka nabarvená na rudo, a nebo je mají o hodně menší. Jenže jak jsem už psal časy se mění. Velice nepraktický zvyk může za to, že jej už většina indiánských mužů odmítá nosit. Tak je v současné době k vidění jen u těch starších.
Ještě se tu vrátím k jejich jídelníčku.
Jako ostatní zdejší indiánské kmeny žijí na břehu řeky, což jim přináší mnohé výhody.
Řeka Rio Xingu jim poskytuje potravu, cestování, hygienu, záchod a indiánské ženy v ní i rodí děti.
Jednou z výhod je i rybaření. Ryby neloví pomocí udic, ale celkem nevšedním způsobem.
Roztlučou listy rostliny Timbo a pak je ponoří do vody v zálivu řeky. Z ní se uvolní namodralá šťáva s mírně jedovatými účinky a ryby omámí. Ženy a děti je pak na hladině sesbírají. Sladkou pochoutkou je pak pro ně med lesních včel. Pokud v pralese takový úl objeví, okamžitě ho na místě sní celý, i se včelími larvami. To že přitom dostanou nějaké to žihadlo jim nevadí.
Jinak svůj jídelníček doplňují lovem ptáků a drobných savců. Dá se říct, že snědí co najdou. Nikdy netrpí hladem, ale ani zbytečně jídlem neplýtvají. Ulovenou zvěř využijí, až do poledního zbytku.
Dnes už je vzpoura Kayapů dávno zapomenutá. Kayapům se podařilo přežít i za cenu mírného přizpůsobení. Prosperují i ze stále většího zájmu turistů o tuto zajímavou oblast světa. O čemž svědčí i návštěvy známých osobností např. zpěvák Sting, a nebo britský princ Charles se svou manželkou.
Diskuze: (
