Proslulý příběh o zločineckých ganzích v londýnském podsvětí napsal Havel v roce 1972 a věnoval jej svému příteli Andreji Krobovi. Prvního veřejného uvedení se hra dočkala až o tři roky později v ochotnické
produkci spolku Divadla na tahu v sále hospody v Horních Počernicích. První oficiální uvedení na profesionální scéně se uskutečnilo až v roce 1990 v Činoherním klubu, na jehož objednávku text původně vznikl.
Hra o 14 obrazech vycházející z předlohy Johna Gaye podle režiséra Radoka pravdivě popisuje základní lidské vlastnosti a chování. „Když ji Havel v době normalizace adaptoval, tak velmi přesně vystihovala morální devastaci, kde si mnoho lidí šikovně ospravedlňovalo svoje amorální chování,“ řekl David Radok a pokračoval: „Havel převrací význam pojmů lež, pravda, morálka. Staví lidské jednání do vyhrocených situací, které jsou komické, smějeme se jim, ale zároveň nám kladou trochu nepříjemné otázky o našem vlastním chování. Pokusím se vyprávět o vlastnostech lidí, kteří jsou kolem nás, kteří nás obklopují. Myslím, že v dnešní době, stejně jako
v normalizaci, lze nalézt mnoho bezcharakterních obracečů pravdy,“ uzavřel režisér Radok.
Uvedením Žebrácké opery se Václav Havel symbolicky vrátí do divadla, kde jako kulisák začínal a kde asistoval režisérovi Alfrédu Radokovi, o jehož inscenaci „Žebrandy“ tehdy velmi stál. Normalizace jeho přání zmařila stejně jako osud velkého režiséra. Vpravdě symbolicky je naplní po padesáti letech právě inscenace režisérova syna Davida Radoka.
Václav Havel Žebrácká opera
Režie a scéna David Radok
Kostýmy Zuzana Ježková
Pohybová spolupráce Andrea Miltner
Asistentka scénografa Renata Weidlichová
Asistent režie Filip Bařina
Hrají
Martin Donutil, Jan Vlasák, Eva Salzmannová, Tereza Marečková, Hanuš Bor, Petra Tenorová, Filip Březina, Dana Batulková, Zuzana Stavná, Anna Kukuczková, Markéta Jandová a další
Premiéra 19. října v ABC
Nejbližší reprízy 24. a 31. 10. a 9., 18. 11. 2019
Diskuze: (
