Když jsem si balila na taneční tábor, který se konal v Bedřichově, domnívala jsem se, že budu mít největší zavazadlo ze všech. Divili byste se ale, kolik dětí přijelo s kufry, které byly mnohem větší než oni samy. 
Skoro to vypadalo, že si nikdo nic nezapomněl, ale opak byl pravdou. Mnoho dětí za námi v průběhu chodilo - "Teto, já nemám lahvičku"..."Paní učitelko, já zapomněla batůžek"... Se vším jsme si ale s lektorkami poradily, zapomenuté věci se nahradily a všichni si nakonec celý týden nad míru užili.
Všechny děti a mladé slečny byly již na začátku rozděleny do týmů, v kterých soutěžily v celotáborové hře s názvem: Po stopách ducha Muhu. Kluci i holky museli po celou dobu prokazovat jak své fyzické schopnosti, tak také ukazovat své vědomosti a to nejen ty ze školy, ale i ze života. Navíc se hodnotila týmová spolupráce, odvaha a přátelské chování. Všechny tyhle vztahové schopnosti se asi nejvíce prokázaly při hře zvané Had, kdy měly týmy ze svého oblečení udělat co nejdelšího hada. Je důležité zmínit, že se soutěžilo pouze s oblečením, které měly děti na sobě a chvílemi to byl opravdu boj. Naštěstí snad ale nikdo neutrpěl psychickou újmu, ani malý Tomášek, který běhal ve slipech po hřišti a jeho tým ho naháněl s větou: "Tomášku, Tvoje spoďáry mají cenu milionu!"
Takovou zajímavou soutěží pro lektorky bylo Riskuj složené z otázek, které byly zaměřené na naše osoby. Ze všeho nejdříve se asi zaprášilo po kategoriích Vztahy a Trapasy a zřejmě jsme naše svěřence v hodně ohledech překvapily. Mnoho z nich si totiž pak po cestě špitalo: "To bych nikdy neřekla, že Maruška poslouchá metal"..."Jak je možné, že Nikol nepozná kytky?"..."To bych nikdy neřekla, že...spadl vršek od plavek."
Krom soutěží do celotáborové hry se také holčičky mohly přihlásit do MISS, kde byla účast opravdu veliká a rozhodnout o vítězce bylo velmi složité. Mladé dámy soutěžily v disciplínách: Promenáda ve vlastním kostýmu, Otázky poroty a také Reklama. Porota byla složená nejen z lektorek, ale také ze dvou kluků, kteří s námi byli na táboře a musím upřímně říci, že i oni poctivě hodnotili a kladli dívkám zákeřné dotazy. Miss sympatie nakonec vyhrála malá Terezka, která okouzlila nejen úsměvem, ale i volným vrškem, který ji při promenádě spadnul. Nejcennější bylo, že se Terezka vůbec nenechala rozházet a pokračovala směle dál. Na třetím místě se umístila Anička, která porotu okouzlila při rozhovoru, když nám vylíčila velice delikátní trapas. Na druhém místě skončila Deniska se svým dosti sebevědomým projevem. První míso vyhrála naprosto jednoznačně Irenka se svým milým a přátelským vystupováním a pohotovými a vtipnými odpověďmi.
Pořád popisuji hry, které se hrály, ale samozřejmě je důležité zmínit, že jsme dětem zavařovaly nejen hlavičky, ale také nožičky. Nožičkama pletly sem a tam při výletech po okolí, které byly na sluníčku mnohdy dosti náročné, také se zamotávaly při stezce odvahy, která vedla kolem místního kostela a především se motaly při tanci. Každý den si děti mohly vybrat ze čtyř tanečních stylů dva tance - jeden na dopoledne a druhý na odpoledne. Každý si přišel na své, někdo dokonce ve více tanečních stylech, což bylo znát hlavně na závěrečném tanečním vystoupení, kde například malá Terezka vystupovala s hip hopem, orientem, cha chou a mažoretkama. Dále se děti za týden ještě mohly naučit bollywood, manipulaci se řetězy a tyčemi, jive, sambu a salsu. Pro všechny lektorky bylo milým překvapením, že si všechny sestavičky děti vzorně pamatovaly a s plným nadšením je na závěr zatančily. Za krásné tance si taky nakonec všichni zasloužili diplomy - každý za jinou taneční specialitu. Krom toho byly na závěr taky rozdány diplomy za úklid v pokojích, za celotáborovou hru a pak také pár speciálních diplomů za výjimečné zásluhy. Nejhezčí odměnou byl asi diplom ZA NEJLEPŠÍHO ČLENA TÁBORA, který dostala malá čtyřletá Sašenka. Je to zvláští, ale ten nejmenší človíček byl opravdu celou dobu nejspokojenější. Sašenka si chodila při obědě přidávat, poctivě pochodovala na výletech a se vším byla spokojená. Diplom byl tedy více než zasloužený. Velkým překvapením pro nás lektorky bylo, když jsme nakonec i my dostaly diplomy za taneční péči.
Loučení bylo pro všechny moc smutné, ale vzpomínky máme veselé. Většina dětí slibovala, že příští rok zase dorazí a žadonily, aby byl tábor delší. Myslím, že to společně se Zuzkou a Maruškou nemusíme ani moc rozvažovat, protože týden byl vážně báječný a my už se moc těšíme, až se zase za rok v Bedřichově všichni shledáme.
Diskuze: (
