Vždycky jsem ráda žila v pohybu. Mám ráda pestrost, takže to beru, jak to přijde a jde nejlépe dohromady s ročním obdobím: volejbal (úplně nejraději beach), lyže, kolo, brusle, tanec…a loni v zimě jsem se začala učit jezdit na snowboardu.
V 18 letech jsem začala pravidelně běhat (rozešla jsem se s první láskou – všechno to nějak muselo ven). Když jsem běžela, myšlenky se mi honily hlavou a byl to pro mě takový očistec, a když jsem doběhla zpět a symbolicky se dotkla značky KUTNÁ HORA, byla jsem úplně nový člověk – klidná, se sebou spokojená, vyrovnaná. Jako bych všechno nechala na cestě. Běhání mi vydrželo dodnes, jen si tím už neřeším problémy. Běhám, protože se cítím dobře, lehce, jsem sama se sebou, poslouchám svůj dech. A pokud běžím bosky na pláži a nakonec si zacvičím Pozdrav slunci, nedovedu si představit lepší začátek dne a relaxaci. Jen na to běhání není vždycky čas a taky počasí.
Když jsem otěhotněla, mrzelo mě, že nemůžu běhat, tak jsem začala chodit plavat a cvičit na míčích a zkoušela všechny ty další „vymoženosti pro těhulky“. V těhotenství se ale rychle nabírají kila a přesunuje těžiště dopředu. Takže když pak byla Eli na světě a kila odešla, mně zůstala bolest zad. Ohýbání se, zdvihání čím dál těžšího prcka byl můj každodenní pohyb a já si pořád říkala, jak je možné, že i když dvakrát týdně cvičím aerobic, mám stále problémy. Nic moc nepomáhalo. Začala jsem chodit na masáže a koupila si knížku Záda už mě nebolí. Masérka nade mnou lámala hůl, že když nebudu pravidelně chodit na masáže, tak mě budou záda bolet pořád. Já bych chodila, ale kdy?
Následoval čas kupování a čtení chytrých knih – Reflexní terapie, Čínské masáže, 5 Tibeťanů, Shiatsu….a Powerjoga. Všechno jsem nejen četla, ale i zkoušela na sobě. Postupně jsem na sobě začala sledovat změny, třeba, že se mi zpátky vrátila zborcená klenba na nohou. Natolik mě to vtáhlo a chytlo, že jsem si začala říkat, že vlastně děkuji za problémy, jinak bych se tomu všemu nevěnovala tak intenzivně a zapáleně. Na mateřské „dovolené“ není moc času, ale měla jsem chuť začít dělat něco pro sebe, zlepšit se, být skvělá máma, manželka, posunout svět k lepšímu…tak jsem se přihlásila na instruktorský kurs powerjogy.
Powerjoga se stala neoddělitelnou součástí mého života. Teď cvičím každé ráno, bez toho si svůj den už nedokážu představit, nebylo by to ono. Moje ranní půlhodinka. Pak už vše dané práci, rodině, ale ráno je jen moje. Záda už mě nebolí. a cítím se nějak víc spokojená, vyrovnaná a šťastnější.
S tím, co jsem se naučila, bych se s vámi ráda podělila a něco vám z toho předala. Tak pokud jsem vás povídáním oslovila, a třeba se necítíte úplně v pohodě (tělo se ozývá, záda nejsou úplně spokojená, máte práce nad hlavu…), přijďte si se mnou zacvičit a vypnout myšlenkový proud při závěrečné relaxaci. Výměna, souznění, vzájemnost při cvičení powerjogy jsou moc hezké. A bude to vaše hodinka, o kterou se nemusíte s nikým dělit.