Účes pro polodlouhé vlasy

 Paní kadeřnice Maruška si  Markétku prohlédla a „osahala“ si její vlasy. Ihned konstatuje na první pohled patrnou věc a to tu, že má nekvalitně obarvené vlasy z různých několika barvení a tudíž má na hlavě fleky různých odstínů. Od hnědé, přes karamelovou až do červené. Snažíme se dopracovat všechny tři k nějakému řešení, aby vyhovovalo nám všem. Markétka chce především modní sestřih i barvy, já si přeji, aby byl nějak atraktivní a aby jí to slušelo, paní Maruška to musí nějak skloubit a proto nás vyvádí z omylu hned na začátku při výběru barev.

   

Zatímco my jsme cestou řešily, jestli preferujeme oranžové a rezavé barvy, či fialové a růžové, paní Maruška naše fantazie rázně utíná: „Klidně udělám, co budete chtít, ale Markétka je světlý typ a příliš se nelíčí. Je mladinká a je to tedy zbytečné. Pokud bychom volily výrazné barvy – rezavé, červené nebo fialové, vyžaduje to pak pravidelný a dost náročný make-up. Jinak by výrazné barvy jen podtrhly bledost pleti a nepřirozenou barevnost vlasů.“

 

 Paní Marie brzdí naše smělé plány na přehnanou barevnost a nabízí kombinaci dvou hnědých barev, kdy čokoládová by byla základ a a světle hnědá v melíru. Současně navrhuje, abychom melír udělaly jen na spodní polovinu vlasů, tedy nebylo by melírování od pěšinky.

„Hnědou volím proto, že bude vypadat velmi přírodně a přirozeně i v případě, kdy Markétka nepoužije make-up  žádný.“ Souhlasíme s paní kadeřnicí a tak zbývá jen doladit sestřih. Paní kadeřnice se ptá na délku a dává Markétce vybrat, zda si přeje mikádo či vlasy polodlouhé po ramena zachovat. Markétka volí vlasy polodlouhé.

Pak přijde řeč na lokny. Jsou teď vysoce módní a každé mladé děvče si teď lokny přeje, pokud si je jen trochu může délkou vlasů dovolit. Přeje si je i Markétka, ale bude mít čas si je denně kulmovat? Má přece rovné vlasy a kulma většinou do druhého dne nevydrží.

Paní Marie naše dilema opět řeší s tím, že udělá sestřih, který bude módní a slušivý i bez loken, ale současně na lokýnky kdykoliv připravený. A volá Markétku k umývadlu na mytí hlavy.

  

Trochu se divím, protože se budou vlasy barvit a to se přece nemyjí? Barva se na mokré vlasy přece nedává? Pani kadeřnice se směje: „Jenže my budeme nejdřív stříhat a ten sestřih musí být přesný.“ A už Markétce mydlí hlavu. Všimnu si nápisu vedle zrcadel, kde se píše, že pokud zákaznice používá šampony na objem vlasů od tří (na plakátku vyjmenovaných) značek, je třeba to kadeřnici nahlásit předem. Co to znamená? Ptám se.

  

Paní Maruška si mezitím dopravila Markétku opět k zrcadlu a tam si ji chystá na stříhání. „Prostě tamty firmy používají do svých šamponů na objem vlasů silikon. Takovou umělou hmotu, která vlas obalí a tím zpevní. Vlasy jsou pak bohatší, ale díky právě tomu obalu, co každý vlas kolem sebe má, jsou pak vlasy tímto šamponem ošetřované prakticky nebarvitelné. Nedrží na nich jednoduše barva.“ Velkými sponami Markétce spíná část vlasů navrch hlavy, aby se lépe dostala ke spodní vrstvě.

    

Divím se tomu, co mi paní kadeřnice řekla o šampónech na objem vlasů a přiznávám, že takový šampon používám taky. Ptá se mě na značku mého šamponu a když jí ji řeknu tak mě hned uklidňuje. „To je v pořádku. Tahle firma by si nedovolila dát něco takového do svého přípravku. Věnuje se vlasům komplexně a když by si takovým šamponem sama omezila možnost prodeje svých barev, tak by byla sama proti sobě.“

 Mezitím má paní Maruška skoro ostříháno. Všímám si, že stříhá nějak divně našikmo, spíš jako by konce vlasů prostříhávala a má na to i specielně upravené nůžky.

  

 Je hotovo, teď jen vlasy vysušit a můžeme začít barvit. Přitáhne si k Markétce stoleček se spoustou štětiček a mističek a sponeček a já nevím čeho všeho ještě. Pak si vzadu na speciální míchací váze začne mixovat barvu. Opět se divím a ptám zda nepoužívá barvy hotové, proč si je míchá. Odpovídá mi, že se vždycky snaží najít tu nejlepší a nejoptimálnější barvu pro danou zákaznici. Jenže! Jak si to zapamatuje do příště? Jednoduše, napíše si do zápisničku k zákaznici čisla barev a jejich přesný poměr. Takže když přístě dojde paní na dobarvení odrůstků, tak už se žádná alchymie nekoná. Jen rutinní míchání na digitální „míchačce“.

   

 „Nejdřív musíme udělat ten melír,“ říká paní Maruška a do nastříhaných čtverců alobalu chytá pramen vlasů, který štětcem nabarví a alobal pak úhledně složí do jakéhosi psaníčka, které visí Marktétce z hlavy. Během chvilky má Markétka kolem hlavy z alobalu futuristický věneček.

   

Nevím sice proč a v jaké souvislosti, ale napadá mě otázka na kadeřnici. Všichni přece známe zkazky o tom, jak zůstaly parády chtivé zákaznici vlasy na natáčkách. Je na tom něco pravdy? Paní Marie se směje. „Dějí se různé věci, ale tohle jsem ještě nezažila. Dřív to bylo možné, protože jak tady nebyly kvalitní barvy a blond se dělaly především vysokými koncentráty peroxidu vodíku, tak docházelo k velkému poškození vlasů, k takovému schemlonovatění. Nebo byly na trvalou ondulaci používány dřevěné kolíky, na něž se vlasy upevňovaly gumičkami a ty právě mohly namáhaný vlas nekvalitním přípravkem přeříznout. Jenže teď jsou přípravky kvalitní a trvalé se také už moc nedělají …“

Mezitím paní Maruška obarvuje zbytek vlasů, který není skryt v alobalovém třpytu a posadí Markétku pod sušák. Není to ten zprofanovaný kyblíček na hlavičku, který známe z mnoha filmů všech proveniencí, ale docela nenápadně vyhlížející „grill“ se třemi plochami, které po zapnutí sálají teplo. A nevrčí!!!

 

Po „ugrilování“ Markétčiny hlavy nastává fáze sušení a vytváření účesu bez lokýnek. Tedy toho, který si bude moci mladá slečna vyrobit velice rychle sama doma, bez toho, aby se před odchodem do školy hodinu kulmovala.

 

Nu a s výsledkem jsme byly všechny spokojeny. Mě sice poněkud zamrzelo, že Markétka nemá na hlavě nějakou šílenou fialovo-červeno-růžovou trojkombinaci, ale pokorně uznávám, že sestřih i barvy jí moc sluší. I laik ocení zřejmě to, že Markétka má nyní skutečně vlasy vkusně upravné, a velice vhodně zvolenou barevnost k ní se hodící.

Vytváření druhé varianty, tedy oné vysoce módní lokýnkové, trvá zručné profesionálce vážně jen chviličku. Nezapomene hned vysvětlit, že je třeba každou lokýnku ihned zvlášt přelakovat lakem v rozprašovači. Ve spreji by totiž prý lak tak dobře nepronikl do vlasové lokny a zdaleka tak dobře by nedržel.

 

Lokýnková verze je hotová a já se snažím skrýt své malé nadšení. No ano, lokny se mi nikdy nelibíly ale když móda zavelí není zbytí. Takže:  Markétka v lokýnkovém provedení.

   

Příště nás čeká návštěva vizážistky a kosmetičky. Vynasnažíme se pro Markétku vymyslet to nejvhodnější líčení.