Byl to profesor historie, doktor Jaroslav Vondruška. Usadil se do křesla s leopardím vzorem, jako by seděl u obhajoby disertační práce, nasadil si brýle na čtení a upřel na Plavovlásku zkoumavý pohled.
Skeptik v chrámu hvězd
„Dobré dopoledne, paní Plavovlásko,“ začal profesor kultivovaným, přednáškovým hlasem. „Budu k vám naprosto upřímný. Jako vědec a historik samozřejmě na astrologii nevěřím. Považuji ji za překonaný anachronismus. Nicméně, momentálně dokončuji svou životní práci o třicetileté válce a narazil jsem na metodologický problém, se kterým mi můžete pomoci pouze vy.“
Plavovláska zvedla obočí. „Historický problém? To zní zajímavě, pane profesore. O koho jde?“
„O Albrechta z Valdštejna,“ poklepal profesor prstem na svou knihu. „Jak jistě víte, Valdštejn byl astrologií doslova posedlý. Sám Johannes Kepler mu sestavil slavný horoskop. Já potřebuji pochopit jeho tehdejší mentalitu a hlavně detaily jeho konce v Chebu roku 1634. Chci vědět, co přesně viděl ve hvězdách, že se nechal tak snadno chytit do pasti. Co mi o jeho životě a smrti řeknou planety?“
Keplerův stín v poradně
Plavovláska s nadšením přijala výzvu. Tohle nebylo obyčejné věštění, tohle byla čistá astrologická archeologie. Rychle naťukala do svého softwaru historická data: 24. září 1583, Heřmanice. Na obrazovce se objevil starobylý, komplexní radix vévody frýdlantského.
„Podívejte se sem, pane profesore,“ otočila Plavovláska monitor k historikovi, který si okamžitě poposunul brýle. „Valdštejn byl Váha s ascendentem ve Štíru a Měsícem v Kozorohu. Kepler ho popsal naprosto přesně: byl to muž chladný, ambiciózní, podezřívavý a hnaný neukojitelnou touhou po moci. Ten Kozoroh v Měsíci z něj udělal geniálního logistika a stratéga, ale ten Štír na ascendentu mu přinesl osudovou fascinaci temnotou, tajemnem a… vlastní smrtí.“
Profesor napjatě přikývl. „To odpovídá mým pramenům. Byl nesmírně pověrčivý. Ale co ten Cheb? Proč v únoru 1634 neodhadl nebezpečí? Vždyť měl k dispozici svého dvorního astrologa Seniho!“
„Protože udělal tu největší chybu, jakou může člověk udělat,“ řekla Plavovláska tichým, dramatickým hlasem. „Začal si vesmírné předpovědi ohýbat podle svého přání. V té době byl už těžce nemocný, syfilis mu zatemňovala mysl a on zoufale hledal ve hvězdách potvrzení, že se stane českým králem. Podívejme se na tranzity k čtyřiadvacátému únoru 1634.“
Osudová noc v Chebu
Plavovláska přejela prstem po grafech. „Vidíte to? Saturn, planeta karmy, omezení a konců, mu tehdy procházel přímo přes jeho descendent – dům otevřených nepřátel a zrady. A co je nejhorší, Mars byl v přesné kvadratuře na jeho nativní Slunce. To je aspekt náhlého, násilného útoku a pro lité krve.“
Profesor Vondruška se naklonil tak blízko, až se téměř dotýkal obrazovky. „A Seni mu to neřekl?“
„Seni mu to pravděpodobně řekl, nebo se mu to snažil naznačit,“ vysvětlovala Plavovláska. „Traduje se, že Seni tu noc varoval Valdštejna, že nebezpečí ještě nepominulo. Jenže Valdštejn viděl, že Jupiter vstupuje do jeho domu úspěchu, a interpretoval si to jako znamení triumfu. Netušil, že ten Jupiter v jeho stavu znamenal jen ‚vysvobození z pozemského utrpení‘ – tedy smrt. Když irský setník Deveroux vylomil dveře jeho ložnice v Pachelbelově domě a probodl ho partyzánou, Valdštejn se ani nebránil. Myslel si, že hvězdy ho ochrání.“
Smír vědy a vesmíru
V poradně zavládlo naprosté ticho. Profesor Vondruška pomalu sundal brýle a opřel se do křesla. V jeho očích už nebyl skepticismus, ale hluboké zamyšlení.
„Fascinující,“ zašeptal historik. „Vy jste mi právě pomocí planetárních aspektů popsala psychologický kolaps muže, kterého studuji třicet let. On ty varovné signály viděl, ale jeho vlastní ego a nemoc je přepsaly na slib slávy. To dokonale zapadá do mé kapitoly o jeho chebském finále!“
Profesor vstal, uctivě se Plavovlásce uklonil a zanechal na stole velkorysý honorář spolu s podepsaným výtiskem své předchozí knihy. „Paní Plavovlásko, sice stále nevěřím, že hvězdy řídí náš osud… ale musím uznat, že Valdštejnovu osudu rozumíte dokonale. V předmluvě mé nové monografie budete mít čestné místo.“
Když profesor odešel, Plavovláska se usmála a pohladila hřbet historické knihy. Bylo to období opravdu plné překvapení. Od politiků toužících po moci až po vědce, kteří hledali pravdu v minulosti. Vesmír měl zkrátka odpověď pro každého, stačilo se jen správně zeptat.
Napsat komentář