Nový Citroën Berlingo 1,6 HDI

Mezi novinářskými vozy těžko hledat nějaký s kabátkem, který by mu neslušel. Koloristikou se zabývají v automobilkách celé týmy, proto se nelze divit, že importéři se zřejmě drží jejich doporučení. Tato informace sice není nijak ověřená, ale hledat barvu, která by testovanému vozu slušela víc, je prostě zbytečné. I Berlingo, oblečené do pastelové zlaté, je mezi bratry největším fešákem.

 

Původně dodávka, tedy korektněji řečeno užitkový vůz, je střižena tak, že se nabízí až poněkud absurdně znějící spojení: sportovní náklaďák. Berlingo je na pohled velmi dynamické. Zásluhu na tom má sice „usměvavá“, ale autoritativní pření část, svalnaté blatníky i efektní zkosení rohů B i C sloupků.

Posuvné zadní dveře na obou stranách umožňují pohodlné naložení mnoha krabic s obkladačkami nebo snadné umístění dětské sedačky na zadní sedadlo. Pochopitelně i následné usazení dítěte. Přeplněné parkoviště před supermarketem, kde je nastoupení či vystoupení z vozu úkon hodný artisty, je prostředí, kde asi tenhle prvek právem dosáhne nejvyšších ocenění.

  

A i na ty nejvyšší příčky bude Berlingo shlížet z nebeské výšky, bude-li hodnocen jeho zavazadlový prostor. Když do něj řemeslník naloží náklad nebo maminka umístí bez obtíží nesložený kočárek pro dvojčata, pojem „dodávka“ ihned ztratí jakýkoli nádech hanlivosti. Hledání vozu pro rodiny s dětmi mezi kombíky či SUV rázem ztrácí smysl, Berlingo nabídne vše pro uspokojení kufrových potřeb. Pohodlněji by šel kočárek umístit snad jen do tramvaje, ale to až po vystoupání do tří schodů…

Ani interiér se nezpronevěřuje sportovnímu duchu exteriéru. Palubní deska je sice z tvrdého plastu, ale její povrchová úprava je velmi příjemná a působí hodnotně. Výrobce se nevydal tak nadužívanou cestou stříbřenkového lakování. Nesrovnatelně vkusnější výsledek poskytuje použité matné namodralé lakování některých dílů. Výrobně nepříliš nákladné zpestření interiéru prostě nemusí vždy působit dojmem tuningu z asijské tržnice. Výrazným prvkem palubní desky jsou čtyři opticky shodné kruhové otvory ventilace a úložných prostorů. Kromě toho, že jsou pěkné, jsou i nesmírně praktické. Jen se nám, žel, nepodařilo jejich praktičnosti využít, protože vyjma klíčů či zapalovače se do nich nepodařilo umístit nic. Zato vyjímatelná schránka mezi sedadly je skutečné monumentální. Po snadném vyjmutí z vozu poslouží bez problémů coby menší botník.

Testovaný vůz byl vybaven mnoha vtipnými příjemnostmi. V interiéru jim vévodí vnitřní nosič dlouhých předmětů. Lyže tak lze uložit stejně jako doma na půdě: pod střechu. A ani v Berlingu nepřekáží.

Pomyslnou třešničkou na dortu tvoří skvělý turbodiesel. Z objemu 1,6 litru umí vykouzlit podle varianty 55, 66 nebo 80 kW. V testovaném voze tlumeně předla prostřední varianta. Tedy tlumený byl pouze zvuk, úroveň výkonu a zejména točivého momentu nebyla snižována ničím. Se zvoleným zpřevodováním se jeví jako pro tento vůz optimální. Rozhýbe ho svižně a rozhodně není louda. „Závodní dodávka“ bez obtíží atakuje tachometrových 180 km/hod. Ve vyšších rychlostech bychom však ocenili šestistupňovou převodovku, která by udržela spotřebu na hodnotě „skvělá“. Mimochodem řazení zřejmě nemá původ ve Francii. Dráhy řadicí páky jsou sice delší, ale rychlostní stupně zapadají naprosto přesně. A řazení zpátečky podle našeho názoru zasluhuje absolutorium. Za dodržování rychlostních limitů se Berlingo odmění spotřebou okolo 5,5 litru na 100 km. Přestupky trestá osmi.

Citroën Berlingo ve druhém vydání hodnotíme jako velmi příjemný vůz výrazných osobitých tvarů se skvělým motorem. Klady výrazně převyšují nad zápory, ze kterých stojí za zmínku pouze poněkud „dodávkovité“ naladění podvozku. Pro rodinu uvažující o koupi opravdu praktického vozu může právem představovat první volbu.