Přechod na letní čas má řadu odpůrců. Jejich nejčastějším argumentem je, že časový posun působí mnoha lidem zdravotní potíže. Nejznámějším bojovníkem proti změnám času je pekař Stanislav Pecka ze Sobětuch na Chrudimsku. O jeho zrušení marně usiloval i u Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku. Podle jeho zkušeností prý změny času vážně poškozují zdraví lidí.
Psychiatři tvrdí, že přechod na letní čas naprosté většině lidí nevadí. Na jaře má nanejvýš každý desátý problém s tím, že musí ráno o hodinu dříve vstávat. Při návratu k času astronomickému si zase lidé mohou o hodinu déle pospat. Přeladění vnitřních hodin trvá jen několik dní, uvádějí.
V českých zemích byl letní čas zaveden poprvé v době první světové války v letech 1915 a 1916. Vrátil se opět za druhé světové války v roce 1940 a trval až do roku 1949. Potřetí si Češi začali každoročně posouvat hodinky v roce 1979. Až do roku 1995 trval letní čas šest měsíců, od roku 1996 se Česko připojilo ke zvyklostem Evropské unie a časový posun trvá sedm měsíců, tedy do konce října.
S nápadem zavést letní čas přišel Američan Benjamin Franklin, který už v roce 1784 poukázal na možnost ušetřit na svíčkách lepším využitím denního světla.