
Na chvíli jsem si od čtení dala pauzu. No, to víte, rodina, práce, vyvrtnutý kotník, to sežere spoustu času – a pak si najděte chvilku na knížku. Někdy to není snadné, ale každý potřebujeme nějak relaxovat a odpočívat a mně se nejlépe nabírají síly právě při četbě. Jednoduše řečeno mám objektivní argument, proč si zrovna já budu číst a můj drahý bude mýt nádobí.
A tak jsem se zase jednou uvelebila ve svém houpacím křesle a začala nabírat potřebnou energii na nadcházející těžké pracovní dny. Mým společníkem v odpočinku se stal můj kocour, ale předně pak román Obuvníkova žena od Adriany Trigiani.
Když Stella zemřela, Enza nepřišla jen o mladší sestřičku, ale taky o kus svého srdce. Co by dala za to, aby ji viděla znovu se usmívat? Teď tu ale jen stála a čekala, až ten chlapec, co vypomáhá v klášteře, vykope hrob. A i když to byla veskrze smutná chvíle, právě tehdy se zrodila láska, která měla přetrvat věčnost. Právě tehdy se Enza a Ciro prvně setkali a právě tehdy jejich srdce prvně prostoupila láska.
Bylo to osudové setkání, leč krátké. Tedy, jistě by se z toho rychle rozvinul láskyplný vztah, který by nakonec dovršila svatba, kdyby se Ciro nestal svědkem něčeho, čeho neměl. Něčeho, co ho odsoudilo k pobytu v polepšovně.
Štěstí mu ale přece jen aspoň trochu přálo. Jedna ze sester se i přes knězův zákaz rozhodla, že Cira do polepšovny nepošle. Místo toho mu zařídila cestu do Spojených států, kde se měl v italské čtvrti stát ševcovským učněm.
Enza a Ciro se už neměli nikdy spatřit. Ovšem osud si rád hraje, a tak se stalo, že vítr z alpských hor za pár let přivál za velkou louži i Enzu. Ta začala pracovat jako továrenská švadlena. Ovšem jejího obrovského talentu si brzo všimli v New Yorku a nabídli jí práci přední kostýmní švadleny v Metropolitní opeře.
A právě tou dobou se Cirovi a Enziny cesty znovu setkaly. Ale i tentokrát to bylo setkání jen na malý okamžik. Oba před sebou měli docela jinou budoucnost, a tak už se začínalo zdát, že jim prostě není souzeno, být spolu. Jenže kdo ví?
Krásný procítěný příběh, který na vás dýchne tu krásnou staromódní dobu, dá vám přivonět k dobrým italským vínům a kvalitním alpským sýrům, nechá vás nahlédnout do světa tehdejšího showbyznysu, ale především vám ukáže, že láska je to, z čeho se život skládá a vždycky skládal.
Krásný příběh a já jsem ráda, že jsem s ním mohla strávit dvě relaxační odpoledne.
Jedna odpověď na „Láska byla, je a bude stejné“
Je pravda, že láska je velmi dobrá věc, když je vzájemná. Já mám svého přítele opravdu ráda a už se moc těším na Valentýna. Tak jsem mu už sehnala super dárek. Vybrala jsem pro něj chytré hodinky od https://www.armodd.cz/ Za pěknou cenu a se spoustou funkcí.