Laskavý čtenář odpustí, ale dnes se opravdu nebudu věnovat zpěvu zbylých tří finalistů. Bylo o nich už všechno řečeno a orientovaný divák ví, že zbyli dva zpěváci a Michal. Pokud soutěž vyhraje Gunčíková nebo Adamec, je to prašť jako uhoď, protože jsou oba opravdu skvělí. Jenže je tam to ono „pokud“, které nedá porotě spát.
V tomto ročníku se porota opravdu vyznamenala. V této souvislosti mě občas i napadlo, jestli se u Soukupů doma neděje něco mimořádného, protože Gábina Osvaldová ztráci soudnost. Pak jsem na to ale zřejmě přišla – Gábině už lezou všichni superstaři na nervy a má jich totálně plné zuby. Proto ve svých soudech zostouzela zpěváky a vymýšlela si pseudodůvody, proč nejsou dobří a naopak zcela nesoudně protěžovala Michala Šepse. Zřejmě se rozhodla podpořit frašku a přivést Michala až k vítězství. Je to samozřejmě jen moje čirá spekulace, ale jinak si vůbec nedokážu vysvětlit, proč inteligentní Osvaldová reaguje jako „dylinka“, když se na pódiu objeví Šeps.
Včera to zřejmě pochopil i Habera, když se snažil publiku vpašovat historku o tom, že onehdy organizovanou anketu Největší Čech měl vyhrát Jára Cimrman, jenže ho organizátoři ze soutěže vyškrtli. Čímž chtěl říci co? Že pokud by měl snad Šeps vyhrát, tak ho uvězní na uzavřeném oddělení psychiatrické léčebny pro drogově závislé, čímž nesplní podmínky účasti v soutěži a bude moct vyhrát někdo jiný?
Ano, Češi mají smysl pro absurdní humor. A měli ho vždycky, nejen s Největším Čechem Járou Cimrmanem. Abychom zůstali věrni pěveckému žánru dovoluji si připomenout (a mnohým poprvé odhalit) velkou postavu brněnského „štatlu“ Rudy Kovandu. Rudy byl brněnský zpěvák, herec, sportovec a velký patriot. Ve své době ho znal v Brně každý. Především díky jeho kamarádství s Frantou Kocourkem a hudební skupině Los Brňos. Zahrál si i ve filmu Vladimíra Síse Balada pro banditu. Jeho největším hitem byla píseň „Džús Blús“, se kterou vyhrál Zlatého Slavíka v roce 1975. Že o tom nevíte?
Goldnové fógl (Zlatý slavík) Rudy Kovanda (vlevo) s Frantou Kocourkem (vpravo)
Foto: Jef Kratochvíl
Rudy Kovanda byl kromě toho všeho také mentálně retardovaný. Hodný, milý, ale retardovaný. V době normalizace, v hluboké totalitě, kdy se anketa Zlatý Slavík stala fraškou, protože z ní pár let před tím vypadli všichni nepohodlní (např. i zlatá slavice Marta Kubišová), se rozhodl Franta Kocourek a pár lidí kolem něj a divadla Na provázku Zlatého slavíka poněkud rozvířit. Proto začali organizovat velkou akci na podporu Rudy Kovandy. A protože Češi na tohle slyší, hlasy se jen hrnuly. Brzy nebyl v Brně snad nikdo, kdo by Rudymu hlas do slavíka neposlal. Středoškoláci a vysokoškoláci se do toho aktivně zapojili, hromadně skupovali Mladý svět, protože v něm byly hlasovací lístky a Rudy skutečně ovládl brzy přední příčky. Vždyť mu přišlo neuvěřitelných 27 tisíc hlasů na korespondenčních lístcích! Jenže, soutěžní komisi se to nezdálo a začala prošetřovat, kdože to ohrožuje mistra Gotta – pak se našel nějaký „malý oznamovatel“ a napráskal komunistickým papalášům, že Kovanda je debil a celé je to nepřátelská provokace. Nu a jeho účast v soutěži byla zrušena. Rudy byl definitivně ze všech anket vyškrtnut. Nicméně – v roce 1975 Zlatého slavíka měl dostat právě on.
Myslím si, že na tradici dotáhnutí frašky do konce bychom měli navázat. Proto si myslím, že hlasující do letošního ročníku správně pochopili, že Michal Šeps je ten pravý a jediný možný vítěz. Zaslouží si vyhrát. Zaslouží si to tato soutěž. Zaslouží si to porota.
Pokud ale vyhraje někdo jiný, zlobit se rozhodně nebudu 🙂