Choreografie a režie Coppélie se ujal Jiří Pokorný, šéf plzeňského baletu, který také upravil starší libreto Charlese Nuittera a Arthura Saint-Léona. Publikum ocení i živý hudební doprovod. S Orchestrem plzeňské opery ho nastudoval a diriguje Pavel Šnajdr. Také realistická zkratka scény Josefa Jelínka a půvabné kostýmy s nadýchanými sukýnkami dívek by měly umocnit příjemný zážitek.
Na plzeňskou inscenaci pěl chválu všechen regionální tisk. Soubor přijede do Prahy na pozvání uměleckého šéfa baletu ND Petra Zusky.
Coppélia měla premiéru v pařížské Opeře v roce 1870 a v historii baletu má své pevné místo právě díky choreograficky vděčné loutce. Ale abychom nekřivdili skladateli, také díky hudbě, která je snad nejzdařilejším skladatelovým opusem. Léo Delibes byl ve své době úspěšným skladatelem operetní hudby – psal operety pro Offenbachovo divadlo Bouffes Parisiens – a vedle Coppélie má v baletu své stálé místo i jeho Sylvie z roku 1876. Francouzského pozdního romantika Delibese kromě Coppélie proslavila také opera Lakmé s náročnou „zvonkovou“ árií či „jasmínovým“ duetem.
Z působivé hudby Coppélie již strašidelnost původní předlohy téměř vyprchala. Zůstal jen morousovitý a zlomyslný konstruktér mechanických hraček Coppélius, který zasáhne do života zamilované dvojice Franze a Svanildy svou oživlou loutkou, svůdnou mechanickou panenkou – krasavicí Coppélií.
Libreto inspirovala povídka Sandmann (Pískový muž, či spíše Muž písku) německého spisovatele pozdně romantických hrůzostrašných děl E. T. Hoffmanna, předchůdce fantasy literatury.
Tatáž povídka se stala i předlohou prvního dějství Offenbachových Hoffmannových povídek a částečně též opery Adolpha Adama Norimberská loutka.
Každé nové nastudování Coppélie znamená pro baletní soubor velikou příležitost prokázat svoji preciznost a zdatnost v klasické technice – pro diváka je to vždy milé a rozmarné představení s krásnou hudbou. V tomto romantickém baletu nenajdeme prince ani víly, jak bývalo v době vzniku díla v 19. století obvyklé, ale ožívají zde hračky: Rytíř, Číňanka, Španělka – v tom spočívá jeho přitažlivost.
Pojetí Jiřího Pokorného dává příležitost i malým dětským tanečníkům zpodobňujícím rošťáky či způsobné holčičky a choreografie je šitá na míru celému souboru, nepostrádá ani humorné akce, a to nejen předepsaný ševcův výstup na špičkách.
Kdo chce, může objevit pod zářivým povrchem zábavnosti a hravosti okouzlujícího tance ukryté varování. Ještě dávno před roboty v R.U.R. Karla Čapka dílo v elegantní metafoře o umělém člověku vlastně nenápadně varuje před svody technologického pokroku moderní doby, před zneužíváním robotiky, kybernetiky a vlastně i genetiky.
Obrázek zvětšíte poklepáním na náhled