1. Realizuje-li pár antagonistických jedinců reciproční agresi, vykonává reduntantní člen triády emocionální projev regulující vlasní psychickou tenzi:
a) Vzduch – boží duch.
b) Když se dva perou, třetí se směje.
c) Komu není shůry dáno, v apatyce nekoupí.
d) Boží mlýny melou pomalu, ale jistě.
2. Donace individua rodu Equus neopravňuje akceptora k vizuální percepci dentální soustavy tohoto jedince:
a) Tichá voda břehy mele.
b) Darovanému koni na zuby nehleď.
c) Spíše projde velbloud uchem jehly, nežli bohatec vejde do království nebeského.
d) Kdo chce s vlky žíti, musí s nimi výti.
3. Pociťuje se absolutní absence výroku, jehož pravdivostní hodnota je rovna nule:
a) Není šprochu, aby nebylo pravdy trochu.
b) Co tě nepálí, nehas.
c) Potmě každá kočka černá.
d) Sytý hladovému nevěří.
4. Kvalita počáteční fáze totální regenerace organismu subjektu a intenzita prožitku z téhož jsou přímo úměrné úsilí, vynaloženému subjektem k předchozí optimalizaci prostoru pro regeneraci organismu určeného:
a) Díra – nedíra, furt se natírá.
b) Dočkej času jako husa klasu.
c) Jak si kdo ustele, tak si i lehne.
d) Sytý hladovému nevěří.
5. Vzhledem k časové ztrátě je snaha o překonání dráhy, dělící jedince od personifikovaného kondicionálu singuláru existencionálního slovesa, bezpředmětná:
a) Chytrému napověz, hloupého kopni.
b) Jak si kdo ustele, tak si i lehne.
c) Kdo po tobě kamenem, ty po něm chlebem.
d) Pozdě bycha honit.
6. Pátrání po lignu adaptovaném na předmět denní potřeby se u reflektanta ataku šelmy čeledi Canidae setkává s úspěchem za všech podmínek:
a) Kdo chce psa bít, hůl si vždy najde.
b) Boží mlýny melou pomalu, ale jistě.
c) Chytrost nejsou žádné čáry.
d) Pozdě bycha honit.
7. Kontakt malých množství sloučeniny kyslíku a vodíku se zemským povrchem probíhající v delších časových intervalech je schopen plně nahradit tentýž děj probíhající v intervalech kratších:
a) Jednooký mezi slepými králem.
b) Devatero řemesel – desátá bída.
c) S poctivostí nejdál dojdeš.
d) Nemusí pršet, stačí, když kape.
8. Časová distance mezi příchodem libovolného individua a termínem k této události vhodným implikuje sebeújmu:
a) Boží mlýny melou pomalu, ale jistě.
b) Kdo pozdě chodí, sám sobě škodí.
c) Na sv. Řehoře šelma sedlák, který neoře.
d) Díra – nedíra, furt se natírá.
9. Kategorický imperativ velí při volbě způsobu techniky přenosu intelektuální pomoci směrem k jedinci schopnému samostatného abstraktního myšlení přiklonit se k verbálnímu projevu, zatímco u ostatních subjektů volit přímý prudký tělesný kontakt:
a) Ruka ruku myje.
b) Kdo chce psa bít, hůl si vždy najde.
c) Chytrému napověz, hloupého kopni.
d) Kdo pozdě chodí, sám sobě škodí.
Výsledky:
1.b, 2.b, 3.a, 4.c, 5.d, 6.a, 7.d, 8.b, 9.c