Podle vědců ovšem nešlo o božský zásah, ale spíš o kombinaci nezvyklého počasí a chování kapalin.
„Naše simulace poměrně přesně odpovídají biblickému příběhu,“ vysvětluje Carl Drews, který se podílel na výzkumu Národního střediska pro atmosférický výzkum v americkém státě Colorado.
Nejspíše však nešlo o Rudé moře, ale o mělkou lagunu poblíž delty Nilu, dodává americký tým, který studoval staré mapy a hledal „Rákosové moře“, o němž se Bible několikrát zmiňuje.
Archeologické nálezy, informace ze satelitních snímků i prastaré mapy pak podle listu Telegraph vědcům pomohly odhadnout směr proudění vody a hloubku jezera v době před třemi tisíci let. Šlo o pobřežní lagunu zvanou Tanis, do níž se vlévalo jedno z vedlejších ramen Nilu.
Vodní zeď vystřídala mohutná vlna
Počítačový model ukázal, že dvanáct hodin trvající východní vítr o síle 101 km/h mohl 1,8 metru hlubokou lagunu „rozdělit“. Vznikl by tak přes tři kilometry dlouhý a bezmála pět kilometrů široký „most“. Tento koridor by byl dost velký na to, aby jím mohli Mojžíš a jeho lid projít. Po obou stranách tohoto koridoru se pak vytvořily jakési vodní zdi. Jakmile vítr opadl, tato vodní masa vytvořila mohutnou vlnu, která mohla zalít a zničit egyptské vojsko.
„Rozdělení vod můžeme pochopit pomocí dynamiky kapalin. Vítr pohybuje vodní masou zcela ve shodě s fyzikálními zákony. Mohlo tak dojít k vytvoření bezpečného průchodu, který měl na obou stranách vodní zeď. Při ustání větru se pak tato vodní masa náhle do suché prohlubně zřítila,“ popisuje Carl Drews, jak mohlo k jevu dojít.