Lidé narození pod vládou tohoto stromu jsou stejně jako on
tvrdí a nepoddajní. Mívají zpravidla velké ambice a za svým cílem dokáží jít
velmi vytrvale. Mají dokonalý cit pro strategii a díky své inteligenci dokáží
vymýšlet i realizovat plány, na které se jiní lidé neodváží pomyslet ani ve
snu. Chybí jim však přizpůsobivost a chybují tam, kde je třeba improvizovat.
Lidé ořešáku nenávidí nepředvídané a nečekané události a překvapení. Nejlépe se
cítí v předem dokonale naplánovaných a vykalkulovaných situacích. Ořešáci jsou
zvyklí spoléhat se pouze na sebe. K ostatním lidem bývají dosti nedůvěřiví.
Dokáží se chovat velmi přívětivě a zdvořile – ovšem jen pokud někdo nezkříží jejich
plány. Pak dokáží být pěkně svévolní, někdy i bezohlední.
Uvnitř tito lidé nosí
dosti složitou dušičku: ve své podstatě jsou sice nesmělí, na druhé straně však
neradi chodí po vyšlapaných cestičkách a dokáží být i hodně výstřední. Mínění
ostatních lidí je až tak moc nezajímá. Jejich povaha je plná rozporů, rozmarů a
protikladů.
Málokdy se dá odhadnout jejich příští reakce, navenek se někdy jeví
jako velmi tvrdí a autoritativní lidé, uvnitř se však skrývá citlivá bytost
plná obav o vlastní existenci. U ostatních lidí se obvykle těší autoritě.
Bývají obdivováni, málokdy však oblíbeni. Podobně se lidé ořešáku projevují v
lásce. Muž ořešák zpravidla usiluje o roli „dominantního samce“, že na chce být
aspoň respektována jako samostatně a nezávisle jednající bytost. Jejich partner
musí počítat s občasnými výkyvy v chování.
Někdy jsou obětaví a nezištní,
podruhé dokáží vyvolat žárlivé scény či hádku. Respektují silné a přímé lidi,
váží si u lidí pevné vůle a také vyššího postavení. Lidé ořešáku žijí vždy naplno.
Pokud něco dělají, dávají do toho vždy celou svojí duši. Když něco chtějí,
jejich vytrvalost nezná žádné meze. Pokud něco milují, pak až k smrti. Jsou to
lidé vášniví, ale svojí vášnivost dokáží spojit s odpovědností a vyššími cíli.
Mezi typické ořešáky
můžeme zařadit malíře Pabla Picassa, anglickou královnu Alžbětu II., filozofa
Immanuela Kanta, mořeplavce Jamese Cooka a fyzika Maxe Plancka.
Ořešák je poměrně
statný strom, který dorůstá výšky 25 až 30 metru a dožívá se 200 let. Původem
pochází spíše z jižní Evropy a byli to právě Keltové, kdo rozšířil jeho
pěstování až do Anglie a Irska. Jeho listy, které obvykle opadají během
neuvěřitelně krátké doby hned při prvním podzimním mrazíku, silně voní po
terpentýnu.
Listy ořešáku velmi účinně odpuzují všechen nepříjemný hmyz jako
jsou blechy, štěnice, vši, mouchy, roztoče a prý se jim vyhýbají i myši. Je
nasnadě, že již naši předkové toho hojně využívali, listí ořešáku se
podestýlalo domácím zvířatům. Z ořechových slupek se připravoval jakýsi předchůdce
dnešních repelentů: v olivovém oleji se nechaly luhovat zelené slupky z ořechů
asi po 6 týdnů na slunném místě.
Čerstvé rozdrcené listy se také používaly
zevně jako obklad na unavené oči, na kožní vyrážky a drobná poranění. Vlašské
ořechy byly vždy považovány za symbol plodnosti. Římané, kteří je nazývali
„Jupiterovy žaludky“, je házeli na cestu novomanželům.
Keltové ořechy bohatě
využívali ve své kuchyni a od nich snad pochází dušičková (Dušičky se objevily
v kalendáři místo původního keltského svátku Samhain) tradice pečené husy s
ořechovou nádivkou. Kontakt s tímto stromem prý člověku pomáhá odpoutat se od
minulosti, nalézt schopnost otevřít se novému a vůli jít za svým životním
cílem.
Lidé, kteří musí něco začínat znovu (např. při změně zaměstnání,
stěhování) by měli vyhledat tento strom a spočívat co nejvíce pod ním nebo se
ho dotýkat.