Jedle charakterizuje lidi velmi pracovité a nadané, obdařené
jakousi chladnou krásou a důstojností. Jedloví lidé se dokáží s originalitou
sobě vlastní pustit do jakékoliv práce či problému a většinou své úsilí dovedou
do úspěšného konce. Jsou schopni rychle se učit a získávat nové poznatky. Mají
ambice něco v životě dosáhnout.
Jejich svědomitost jim velí neutíkat od
problému a tak se často stává, že se ocitají v zaměstnání, které neodpovídá
jejich schopnostem a představám. Zrozenci jedle bývají ve styku s ostatními
lidmi velmi zdrženliví a nedůvěřiví.
Velmi neradi riskují a nikdy se
nespoléhají na ostatní. Přes tuto svojí uzavřenost a odstup jsou schopni
nezištné a obětavé pomoci jiným lidem. Díky své zdrženlivosti se nesnadno
seznamují, mnoho lidí odradí svojí nedůvěřivostí. Někdy bývají lidé jedle dosti
náladoví, umínění a hádaví. Také v lásce to nemívají snadné. Nesnadno si
hledají partnera, který by splňoval jejich dosti vysoké nároky. Zamilují-li se
však, jejich láska nemá hranic.
Jedle nemívají jednoduchý život. Jejich přímá
povaha je žene do častých konfliktů s okolím, i když většinou bývá právo na
jejich straně. Z toho vyplývá nejčastější zdravotní ohrožení lidí jedle: jsou
to choroby stresu, vysoký tlak a oběhové potíže. Ke stáří bývají často
postiženi dlouhými vleklými chorobami, které jim znepříjemňují život.
Přesto se
obvykle dožívají vysokého věku. V naší zemi jedli částečně vytlačil smrk, který
má s jedlí mnoho shodných vlastností. Pokud jste zrozeni v tomto období a jedle
vám není nijak blízká, je pravděpodobné, že tím pravým stromem bude smrk. V
některých pramenech je tomuto období zasvěcen i tis, který však má jiný symbol
oghamu a také poněkud jiné vnitřní vlastnosti. Tis je a byl považován za strom
smrti a pojítko k dávným předkům, proto se jinak ve stromokruhu nevyskytuje.
Mezi nadanými a
pracovitými lidmi jedle nacházíme známé vynálezce Nikolu Teslu a Františka
Křižíka, skladatele Josefa Suka, básníka Jeana de la Fontaine a spisovatele
Franze Kafku.
Jedle je dnes u nás
dost vzácný strom, neboť se nám jej téměř podařilo vyhubit průmyslovými
exhaláty, na něž je velmi citlivá. Nebylo tomu tak před staletími, kdy byla
jedle hojným stromem lesů ve středně vysokých polohách. Tento nádherný strom
dosahující až 50 m výšky a věku 200 – 300 let (výjimečně i 800 let) vzbuzoval u
Keltů posvátnou úctu.
Zejména když poznali vynikající léčivé a antiseptické
účinky silic, které obsahují jedlové výhonky. Jedlová pryskyřice je
nepostradatelnou součástí mastí proti revma a artróze, má vynikající hojivé
účinky a z čerstvých výhonků se vyrábějí přípravky proti kašli a bronchitidě.
Keltové jedli uctívali a o zimním slunovratu (tehdy se slunovratové noci říkalo
„noc bílé jedle“) to byly právě jedle, které zdobili barevnými pentlemi,
pečivem a posvátnými ozdobami.
Pod ně pak přinášeli dary svým bohům, čímž
vytvořili předobraz mnoha dnešních vánočních zvyků. V některých krajích bylo
zvykem dávat zesnulým při pohřbu pod jazyk jedlové semínko, což jen dokazuje,
jak úzce spojovali Keltové lidskou duši se stromy.
Pokud se vám někdy podaří v
lese objevit jedli, je to znamení, že v tom místě to s životním prostředím
ještě není tak špatné. Věnujme proto těmto užitečným a vzácným stromům úctu,
zaslouží si ji.