Partnerská hádka je bouřka, která vyčistí vzduch

Základní problém je už v samotné komunikaci mezi partnery. Neumíme spolu mluvit. Je všechno krásné a růžové, když jsme zamilovaní. I když nás spousta věcí mrzí a dotýká se nás, tak je v rámci zamilovanosti přehlížíme a odpouštíme. Bez toho abychom partnerovi alespoň naznačili, že se nás „něco“ dotklo.

Když pak fáze zamilovanosti ustoupí, můžeme být zoufalí už z první hádky. Jsme najednou překvapeni a říkáme: „Vždyť ti to nikdy nevadilo, nikdy jsi mi nic neřekl(a)…“. V tu chvíli můžeme mít i pocit, že jsme podvedeni.

A protože se děje věc nečekaná, na kterou nejsme připraveni a se kterou jsme nepočítali, řešíme ji nějakým nesmyslem – třeba rozchodem, nebo i rozvodem. Jsme výrazně zblbnuti idealizací vztahu, kterou si vytváříme díky hloupým televizním seriálům, nebo pitomoučkým článečkům v holčičích časopisech. Koukáme kolem sebe a říkáme si:  „Jakto, že tamti jsou spolu tak šťastni a nehádají se. Musím si asi najít tu pravou – toho pravého.“ Myslíme si, že když my se spolu s partnerem hádáme, tak k sobě nepatříme.

Jenomže tohle je naše velká chyba. Tamti jsou šťastni ne proto, že by se nehádali, ale proto, že se pohádat umí.

Umění se hádky je plnohodnotnou součástí partnerského vztahu. Patří tam a má za úkol vyjasnit si pozice, obrousit hrany a sdělit si navzájem i nepříjemné věci.

Já mluvím, ty posloucháš

Je potřeba si nejdříve věci vyjasnit. Základní chyby, které se lidé dopouštějí je klasické překřikování se navzájem a skákání si do řeči. Vlastně se neposlouchají, jen si vzájemně sypou levoty z rukávů a když vidí nulovou odezvu, přidávají na důraznosti. Aby podpořili svou „pravdu“ pak už neříkají věci, které si opravdu myslí, ale snaží se partnera co nejvíc zasáhnout a ublížit mu.

Je proto důležité si zkusi osvojit metodu „řečníka a posluchače“. V první fázi jeden z partnerů dostává slovo (klidně můžete losovat, pokud nejste schopni se dohodnout, kdo začne). Druhý mu pozorně naslouchá. Nepřerušuje ho, neskáče mu do řeči. Jen naslouchá a snaží se porozumět. Až řečník poví všechno, co má na srdci (samozřejmě bez osobních výpadů, jen velmi věcně a jasně), posluchač mu tiše a klidně zrekapituluje všechno co řečník řekl. Tak jak jeho řeč pochopil. Nepoužívá žádné svoje argumenty, žádné své vysvětlení, jen rekapituluje to co právě slyšel. Řečník má v této chvíli možnost případně opravit něco, co posluchač pochopil špatně.

Poté si partneři role vymění. Mluví druhý z partnerů a první pozorně naslouchá. Po skončení souvislé a nepřerušované řeči opět poslouchající věcně a bez emocí zrekapituluje vlastními slovy to co právě slyšel. Následujícím krokem by pak měla být dohoda a řešení.

Nemusíte se dohodnout hned, můžete si to rozmyslet, dát si třeba pauzu – jít se vykoupat, projít, nebo si jen tak odpočinout. Každý sám nebo i spolu, ale k tématu se nevracejte a vyhýbejte se mu. Klidně můžete řešit danou situaci i druhý den. Pak si ale zase v klidu sedněte a navrhujte věcná řešení.

Nehledejte „pravdu“!

Základní chybou, které se partneři při hádkách dopouštějí je, že chtějí vědět, kdo z nich má pravdu. Velice často s tím také chodí třeba za kamarády, příbuznými ale i do psychologických poraden. Chtějí, aby se někdo na jejich stranu přiklonil a řekl, že pravdu mají právě oni.

Moudrý „sudí“ se ale nikdy do ničeho takového nepustí. Ani psycholog nedá za pravdu té či oné straně. Jediným cílem totiž není rozsoudit, kdo má pravdu, ale jak se dohodnout. Partnerství není soutěž, ani souboj. Není vítězů a poražených. Respektive – jsou oba vítězové nebo oba poražení.

Cílem partnerské hádky nesmí být vítězství, ale dohoda.

Emoce, emoce, emoce!

Emoce do partnerské hádky nepatří. Já vím, žádná partnerská hádka se bez emocí neobejde a zpravidla je to právě nějaká negativní emoce, která hádku spustí, ale tady si dovolím vás velmi důrazně varovat: Nikdy, opravdu NIKDY nedopusťte partnerskou debatu pod vlivem emocí.

A jsou to právě muži, kteří velice často s ženskou emocí nejsou schopni pracovat. Ženy jsou většinou silně emocionálně založeny a pokud se rozjedou, tak jsou z toho vodopády slz, vzlyků a křiku. Kdyby muži věděli, co se v ženě v tu chvíli děje, tak by jim bylo partnerek tak líto, že by se snad rozbrečeli s nimi. Jenže muži to nevědí. Proto začnou vařit ty své testosteronové emoce a práskají do stolů, dveřmi, rozbíjejí lustry a nakonec odcházejí za kamarády třeba do hospody.

Je naprosto nezbytné a dokonce základem umění se pohádat, naučit se zvládat své emoce. Cítíte, že se ve vás vzdouvá emoční vlna? Pak okamžitě spusťe alarm. Domluvte si nějaký signál. Třeba gesto – zvednutou ruku, nebo jen slovo či větu: „Teď ne!“ nebo „Popocatepetl“ – to je vcelku jedno. A dělejte něco, co vás uklidní. Co vás uklidní pro nastávající partnerskou hádku. Hádku, která vyčistí vzduch.

Zkuste si říct: „Musím se uklidnit, abych se mohl(a) pohádat…“

Zahnívání

Lidé, kteří se milují, nebo kteří se o svůj vztah bojí, mívají tendenci nechat své spory „být“. Sice se hádat začnou, promluví si o tom, ale k řešení a dohodě nedojde. Nechají prostě svůj problém neřešený. Ten se zapouzdří, obalí se „zdravou kůží“ a dokonce ani dlouho nemusí být vidět. Ale pod povrchem zahnívá a roste. Jednou se dostane ven v plné a nečekané síle, která má schopnost rozmetat široké okolí. Vyčištění a léčba je pak nesrovnatelně těžší a někdy dokonce nemožná.

Chci se dohodnout

Pokud nebudete v sobě cítit potřebu se dohodnout, do dohod se nepouštějte. Hádka má své fáze a a potřeba dohody je až někde vzadu. Nejdříve máme chuť přece oponenta převálcovat a přesvědčit o té „své pravdě“. Proto poctivě vyčkávejte až na chvíli, kdy ucítíte, že se dohodnout chcete. Kdy se zamyslíte nad partnerovými důvody a kdy se velmi kriticky (i když třeba jen v sobě a soukromě) podíváte na své postoje.

Pak vytáhněte dýmky míru (nebo nějaký další dohodnutý signál – bílá vlajka z okna kuchyně, kopretina na polštáři) a jděte utvořit dohodu. Pozor, je potřeba rozlišovat mezi touhou po dohodě a kapitulací. Ten který první vyhlásí „čas smlouvání“ není ten, který „prohrál“ ale ten, který jako první vychladl.

Ano, já vím, že toto je citlivá oblast a umění se pohádat není lehké. Ale kdo říkal, že je partnerský vztah věcí lehkou?