Zip

Když Jana ty šaty kupovala, prodavačka říkala, že „sedí jako ulité“. Zapomněla dodat, že ulité sedí hlavně na figuríně, která se nemusí sama zapnout.

V pátek v šest večer stála Jana před zrcadlem v předsíni, jednu ruku za zády, druhou na zdi, a zip se zastavil přesně uprostřed zád. Ani nahoru, ani dolů. Jako by si řekl, že tohle už není jeho starost.

V sedm začínal sraz. Dvacet let po maturitě. Přijde Eva, která teď prý běhá maratony. Přijde Petra, která si vzala zubního lékaře. A přijde Martin. TEN Martin!

Manžel byl na chatě s klukama. Dcera na výměně v Irsku. Kocour se na ni díval z gauče s výrazem, který říkal: „Na mě se nekoukej, já nemám palce.“

Zkusila to lžící na boty. Zkusila to větší lžící na boty. Zkusila to i s klikou od dveří. Kdyby ji při tom někdo viděl, volal by záchranku.

V 18:24 to vzdala a zazvonila u souseda.

Pan Kubát z druhého patra otevřel v teplákách a s pivem v ruce. Bylo mu zhruba sedmdesát, ale díval se jako člověk, kterého už nic nepřekvapí.

„Pane Kubáte, mohl byste mi… zapnout zip?“

Pan Kubát odložil pivo s vážností chirurga. „Třicet let jsem dělal na šicích strojích v Tibě,“ řekl. „Tohle zvládnu i poslepu.“

Nezvládl to ani s brýlemi. Zip se ani nepohnul. Pan Kubát zkusil páčit, foukat, domlouvat a nakonec ho zcela vážně oslovil jménem. Jana se mezitím dívala do schodiště a modlila se, aby nikdo nepřišel.

Přišla paní Kubátová.

Zastavila se na posledním schodu s taškou z Albertu, podívala se na svého muže, který klečel za zády napůl rozepnuté sousedky, a řekla jen: „Františku. Zase?“

Jana dodnes neví, co tím „zase“ myslela. A radši se neptala.

Paní Kubátová položila tašku, vytáhla z kabelky obyčejný kousíček mýdla, přejela jím zoubky zipu, jedním pohybem ho zapnula až nahoru a pleskla Janu po rameni. „Mýdlo, děvče. Vždycky mýdlo. A ty,“ otočila se k manželovi, „si to pivo klidně dopij. Ale uvnitř.“

Na sraz Jana dorazila v 19:40. Eva vypadala, že maratony opravdu běhá. Petra měla zářivé zuby. A Martin byl plešatý, rozvedený a celý večer vyprávěl o svém elektrokole.

Když se ve dvě ráno vrátila domů, zjistila, že se zip nechce rozepnout.

U Kubátů se ještě svítilo.

Kocour se na ni díval z gauče. Tentokrát to vypadalo, že se směje.