Můžeme s tím nesouhlasit. Můžeme vést spory o vině, o Benešovy dekrety, o tom, co se stalo v květnu 1945. To je v pořádku. Demokracie stojí na tom, že se i bolestivé věci vynesou na světlo a probere se o nich bez cenzury a bez strachu z nálepky.
Co ale smysl nedává, je dělat, jako by ti lidé neexistovali. Jako by paměť tisíců rodin, které musely z Čech a Moravy odejít, měla menší váhu než paměť ostatních. Dialog začíná tím, že si člověk druhého vyslechne, i když s ním nesouhlasí.
Sjezd v Brně je příležitost ukázat, že jsme země dostatečně sebevědomá na to, abychom unesli otevřenou debatu o vlastní minulosti. Že se nebojíme historie, ale umíme ji pojmenovat a postavit se k ní čelem.
Kdo chce usmíření, musí nejdřív mluvit. A kdo chce mluvit, potřebuje místo. Brno ho letos opět nabízí. To je víc než gesto – je to důkaz, že tady platí svoboda slova i pro témata, která pálí.
Napsat komentář