Dušičky

Zapálená svíčka, modlitba nebo vzpomínka živých za zemřelé prý pomáhala dušičkám očistit jejich hříchy.
V předvečer svátku Dušiček vystupují duše zemřelých z očistce, kde v plamenech pykají za své hříchy. V Čechách ten večer plnil hospodář lampu máslem, místo oleje, aby si dušičky mohly spáleniny způsobené v očistci natřít a trochu ochladit. Když se ráno ozvalo zvonění z kostela, musely se dušičky vrátit to očistce. Také se věřilo, že o dušičkové půlnoci mají duchové bohoslužbu a pokud se jí účastnil někdo z živých, po skončení mše ho roztrhají.

Nemáte-li jasnou představu o tom, jak může dušička vypadat, pak vězte, že zjevení mají nejrůznější podoby. Duše některých mrtvých se mohou za určitých podmínek vracet na svět v podobě bílé paní, ohnivého muže, mnichů nebo rytířů hledajících poklady, upírů a dalších. V ohniváka, fajermona, světlíka, žaváka, jak se na různých místech přezdívalo ohnivému muži, se změnil po smrti člověk, který za svého života neoprávněně rozorával společné meze nebo posunoval mezníky. Jeho duše se pak zjevovala v podobě ohnivé postavy. Ovšem mohla se ukazovat i jako ohnivý pes či zajíc, hořící sud, jiskřící snop, ohnivé kolo nebo sloup.

Modrým nebo zelenobílým plamínků, které se mihotají v bažinách, na vřesovištích či hřbitovech, se říká bludičky. Podle jedné verze jde o duše nekřtěňátek, podle jiné o duše čarodějnic, jež se po smrti měnily v malé světélka. A podle toho buď trestají každého, kdo na ně zapíská, zavádějí pocestné do močálů nebo jim naopak pomáhají najít správnou cestu. Vždycky se objevují v lichém počtu.

Získat lidskou duši pro peklo je úkolem čertů. Tradice praví, že to jsou pyšní andělé svržení z nebe. I když se zjevovali v lidské podobě, prozrazovala je kulhavá noha nebo přímo koňské kopyto, drápy na rukou a růžky ve vlasech. Čert výměnou za duši přinášel bohatsví, poklady a moc, ale jen na omezenou dobu.

Myslím, že i naše Dušičky jsou zajímavé, nejen Halloween.

Archív Žena X 2010