Přestože se obecně má za to, že české stravovací návyky za mnoho nestojí, výzkum ukázal, že se blýská na lepší časy. Nejvíce nám chutná česká kuchyně, ale velké popularitě se těší i italské a asijské pokrmy.
Češi se učí konzumovat mnohem více ovoce a zeleniny a experimentovat se zdraví více prospěšnými recepty, zelenina již doplňuje téměř každé jídlo. Kromě toho jsme ale také národem gurmánů a dopřáváme si to, co lahodí našim chuťovým pohárkům. Oblíbená tatarská omáčka tedy rozhodně bude mít i nadále v našem jídelníčku své pevné místo, jen s ní možná častěji dochutíme pro naše zdraví vhodnější pokrm než klasický „smažák“.
Základem tatarské omáčky jsou výhradně kvalitní suroviny, jako je řepkový olej, ocet, vejce z dobrého chovu a kousky zeleniny – cibulky, pažitky a okurek. To vše ve správně vyváženém poměru zaručí gurmánský zážitek, a to i v případě, že tatarku použijete jako dip na zeleninové hranolky. Tatarskou omáčkou můžete také doplnit zeleninový či těstovinový salát, nebo třeba pečenou zeleninu s olivovým olejem. Zkrátka, pokud popustíte uzdu své fantazii a zaměříte se na čerstvé zdraví prospěšné suroviny, nemůže být pokrm na talíři fádní.
Za existenci tatarské omáčky můžeme být vděčni omylu, díky kterému vznikla dnes oblíbená majonéza. V 18. století totiž jednomu francouzskému šéfkuchaři při přípravě večeře pro družinu vévody Richelieu došla smetana, která tvořila základ studené omáčky z vajec. Bryskně ji však nahradil olejem a tehdy poprvé spatřila světlo světa klasická majonéza, která se dočkala obrovského úspěchu u gurmánů na celém světě. K tatarské omáčce tehdy zbýval jen krůček. Ačkoli název by mohl vypovídat o jiném původu, tatarská omáčka vznikla také ve Francii, a to původně jako omáčka podávaná k tatarskému bifteku.