– Když se na někoho rozzlobíš a budeš cítit hněv, řekl učitel, vezmi bramboru. Napiš na ni jméno člověka, se kterým ses nepohodl, a hoď bramboru do pytle.
– A to je všechno? – ptal se žák udiveně.
– Ne, odpověděl učitel. Musíš ten pytel neustále nosit s sebou. A pokaždé, když se na někoho rozzlobíš, musíš za něj do pytle přidat bramboru.
Žák poslechl. Uběhl nějaký čas. Pytel se zaplnil bramborami a byl už dost těžký. Bylo velmi nepohodlné nosit ho všude s sebou. Navíc ta brambora, kterou do něj dal hned na samém počátku, se začala kazit. Pokryla se odporným slizem. Jiné brambory klíčily a jiné hnily a vydávaly pronikavý zápach.
Žák šel za učitelem a řekl:
– Už to nemůžu s sebou tahat. Za prvé je pytel moc těžký a za druhé se brambory zkazily. Navrhni mi něco jiného.
Ale učitel mu odpověděl:
– Vždyť to samé se děje s tebou samotným. Jenom sis toho hned nevšiml. Skutky se mění ve zvyky a zvyky v charakter, který přináší nevábné nectnosti. Poskytl jsem ti možnost nezaujatě celý ten proces pozorovat. Pokaždé, když se ti bude zdát, že bys měl být dotčený, nebo když naopak sám někoho pohněváš, zamysli se, jestli máš takovou tíhu zapotřebí.
Jedna odpověď na „Podobenství o bramborách a hněvu“
Tento článek mi připomněl jednu událost, co se nám nedávno přihodila. Jedna známá nám poradila, že si máme nechat přivézt čerstvé brambory od jednoho pěstitele kousek za vesnicí. Tak jsme tak učinili, ale přivezl nám toho daleko více než jsme předpokládali. No, neměli jsme to kam dát samozřejmě, ale kupovali jsme nové pytle, protože se máme v plánu stěhovat, z https://www.vangillern.cz/produkty/pytle . Tak jsme tam ty brambory naházeli, a oni nám všechny shnily 😀 Jsem to ale blbá. Teď už vím, že igelitové pytle nejsou ideální volba…