No, já osobně se přikláním k tomu obrovskému omylu, protože když se dneska podívám na bratrova kamaráda z dětství, do zpěvu mi rozhodně není. Ne, vážně, nic proti němu nemám, ale jednoduše moje parketa to není. Vždycky, když ho vidím, musím se pousmát nad svým dětským vkusem.
Ale jak říkám, to se v dětství stává a jako dospělí se tomu pak jen smějeme. Jenže teď nedávno jsem četla knížku Manželský omyl od Jennifer Probstové, kde se něco takového stalo skutečností.
Corina je už od svého útlého dětství bláznivě zamilovaná do Maxe, nejlepšího přítele svého bratra. Bohužel pro ni, ji Max neustále bral a bere jako dítě a mladší sestru – nikdy by ho nenapadlo vidět ji jinak. Pro Corinu je to těžké, ale potom, co získala skvělou práci v bratrově firmě, se konečně rozhodne přestat plýtvat city na někoho, u koho to nemá cenu.
Shodou okolností se ale jejím novým šéfem a patronem stává právě Max.
Den co den spolu pracují v těsné blízkosti a tak se stane, že Max poprvé uvidí Corinu ne jako dítě a sestru přítele, ale jako skutečnou ženu. A i když Max ví, že Corina je tabu, jedné osudné noci v Las Vegas v ní dítě přestane vidět nadobro.
Bylo by to fajn, kdyby je druhý den ráno nepřistihla Corinina matka. A jak praví italská tradice, pár se musí vzít. Omyl je na světě.
Zajímavý, čtivý a poutavý příběh, tuhle knihu jsem si vážně užila. Ovšem co je na té knize nejzajímavější, je právě onen fakt toho, co by se stalo, kdybychom skončili se svými dětskými láskami.
Ono, když se člověk rozhlédne ve svém okolí, občas narazí na lidi, kteří jsou spolu od patnácti, znám dokonce pár, který je spolu ještě déle, ale to jsou výjimky. Většinou by to asi skočilo třetí světovou, anebo nepříjemným soužitím dvou úplně rozdílných lidí.
Zkrátka na toho pravého si musíme počkat – a někdy opravdu hodně dlouho. Je to ale určitě lepší, než skočit do náruče tomu prvnímu ve školce.
Když si to představíte – to by to dopadlo!