Kamila je obyčejná holka, která neumí respektovat autority a také tak trochu lajdák – často zapomíná a zodpovědnost jí moc neříká. „Ráda testuje učitele i další dospělé v tom, kam až může zajít. Neustále provokuje a staví se do opozice,“ popisuje dobrovolnice Jana.
Když bylo Kamile patnáct let, problémy se stupňovaly – chodila za školu, občas se v noci nevrátila domů. Zašlo to až tak daleko, že se dostala do péče sociální kurátorky. Díky ní se dozvěděla o sdružení Lata, kde jí byla jako „starší parťák“ přidělena právě Jana.
„Na první schůzce jsem neunikla pokusům Kamily šokovat. V tramvaji nahlas popisovala detaily ze svého intimního života, vyprávěla o večerních návštěvách klubů,“ vzpomíná Jana. Důležité bylo nenechat se vehnat do učitelské role. „Vysvětlila jsem, že já mám své hodnoty a těmi se řídím. Pak už to na mě nikdy nezkoušela,“ dodává Jana.
Po několika schůzkách se Kamila začala Janě svěřovat se svými problémy. „Její matka byla hodně pracovně vytížená a neměla na ni čas. Takže Kamila měla velkou volnost, ale taky se často cítila osamělá. Matka pro ni byla spíš kamarádka než dospělá autorita,“ popisuje Jana.Právě chybějící důvěrný vztah s rodiči patří podle odborníků mezi časté příčiny problémového chování. „Potíže, o kterých si děti a mladí lidé nemají s kým promluvit, se v nich nakumulují, řeší je pak často nevhodně. Skrývané pocity mohou vést ke vzdoru a agresi nebo až k drogám i sebepoškozování,“ upozorňuje ředitelka Laty Markéta Ježková.
Dodává, že dalším častým problémem je i chybějící pozitivní vzor mezi nejbližšími. „Tradiční dvougenerační rodina je na ústupu a bohužel přibývají špatně fungující, často neúplné rodiny. Mnozí rodiče dnes často nedokáží skloubit své zájmy se zájmy dětí a společnost to může jen obtížně změnit, na řadu pak musí přijít stát nebo neziskové organizace,“ uvádí Ježková.
Právě proto Lata nabízí program „Ve dvou se to lépe táhne“. Mladí lidé (15-26 let) se zhruba rok scházejí s jen o něco starším dobrovolníkem, tráví společně volný čas a řeší s ním své praktické i osobní obtížné situace. O úspěšnosti a potřebnosti programu svědčí i to, že za něj loni Lata získala mezinárodní Cenu Nadace ERSTE za přínos sociální integraci.
Příběh Kamily končí nejistě. Dívka se po několika měsících odstěhovala mimo Prahu a schůzky s Janou tak skončily. „V dopise na rozloučenou mi napsala, že na společné schůzky nikdy nezapomene. Věřím, že jsem ji naučila zodpovědnosti k sobě i svému okolí a doufám, že jí to v novém životě pomůže,“ uzavírá Jana s tím, že taková je role dobrovolníka – pomoci mladému člověku překonat těžké období a nasměrovat ho na správnou cestu.