Mohla by ses nám na úvod představit a říct několik věcí o sobě?
Je mi 37 let, povolání fyzioterapeutka, momentálně jsem doma a věnuji se dětem. Jsem 17 let šťastně vdaná, máme prvňáčka Danečka (6 let) a Leonku (4 roky).
Kromě orientálního tance, kterému se věnuji nejvíce, mě ještě baví šití a pečení netradičních dortů.
Jak jsi se dostala k orientálnímu tanci?
Od dětství jsem postupně vystřídala různé styly tanců: moderní, výrazový, balet, gymnastiku, aerobic a nejdéle (10 let) společenský, který jsem tančila s manželem. Po druhém porodu jsem se chtěla vrátit ke společenskému tanci, ale manžel má časově náročnou práci. S kamarádkou jsme se rozhodly vyzkoušet orientální tanec. Postupně se mi dostal pod kůži a zůstala jsem u něj až doteď.
Proč sis zvolila zrovna orientální tanec a ne nějaký jiný?
Byla jsem nespokojená se svojí váhou i postavou. Chodila jsem na aerobic, ale měla jsem problémy to „udýchat“. Z různých zdrojů jsem se dozvěděla, že orientální tanec je výborný na formování postavy a není náročný na fyzičku. Teď to mohu potvrdit, jak se mi postava začala měnit k lepšímu, více jsem se sama sobě líbila, opět jsem získala sebevědomí a připadala si žensky. Při orientálním tanci cítím radost, zapomenu na všední starosti s dětmi a hlavně k tanci nepotřebuji partnera.
MISS ORIENT 2010 Milena Vyparinová
Podporuje tě rodina v tancování?
Doma mají pro můj velký koníček pochopení a moc mě podporují. Manžel mi hodně fandí. S hlídáním dětí mi pomáhá i moje maminka. Bez jejich pomoci by to asi moc nešlo.
Jaký styl orientálního tance máš nejraději?
Nedá se říci, že bych měla vyhraněný styl tance, který by se mi líbil. Stále objevuji hodně nového. Je pravda, že některé styly mě baví více, ale je to i podle nálady.
Proč jsi se rozhodla přihlásit do soutěže MISS ORIENT?
Ráda tančím, skládám choreografie, získávám nové zkušenosti, ráda se předvádím a tato soutěž byla dobrou příležitostí skloubit vše a ještě navíc změřit síly s dalšími tanečnicemi. Ostatně, vyzkoušet se má vše ;-).
Co bylo v celé soutěži nejtěžší?
Řekla bych, že nejtěžší byl výběr hudby a vytvoření choreografie na finálové sólo. Chtěla jsem, aby se hudba líbila obecenstvu i porotě, aby choreografie nenudila a udržela diváka ve stálém napětí, a přitom jsem mohla ukázat to nejlepší, co ve mně je.
Co bys poradila účastnicím dalšího ročníku?
U tance nezapomínejte na výraz, věřte si a jděte do toho naplno už od základního kola. Postupem do finále totiž získáte možnost účastnit se velice užitečných seminářů v rámci soustředění finalistek.
Jaké byly tvé pocity, když jsi se dozvěděla, že jsi dosáhla na metu nejvyšší?
Štěstím mně tekly slzy a nešlo to zastavit. Bylo to nádherné. Přála bych každému, aby tento pocit mohl zažít.
(Fotografie zvětšíte poklepáním na náhled)
Kam dál bys chtěla v tancování dojít?
Jsem zatím na začátku a i nadále se chci v tanci zlepšovat a získávat nové zkušenosti, vystupovat a tím rozdávat radost z tance, tvořit nové choreografie a účastnit se tanečních soutěží doma i v zahraničí.
Žádný konkrétní větší cíli jsem si zatím ještě nestanovila, ale brzy to napravím. 🙂