V roli Astrologa se představí Jiří Hána, v dalších úlohách pak Vasil Fridrich, Martin Písařík, Petr Klimeš, Jaroslav Vlach, Jan Szymik, Radim Kalvoda, Zuzana Kajnarová a další.
„Astrolog je hra o podvodnících a lhářích. I v dnešní době, stejně jako v renesanci, existují lidé, kteří snadno a lehce podlehnou nějaké manipulaci. Ale také jsou mezi námi ti, kteří, ač velmi příjemně a bez úsilí, lžou a podvádí,“ upřesňuje téma hry, které je i dnes aktuální, režisér Nikolaj Penev a letmo odkrývá děj: „Nakonec se i samotný Astrolog stává obětí vlastních lží, ale stejně pro něj máme pochopení.“
Astrolog patří do skupiny her, které v pokladnici světového dramatu zanechala renesanční Itálie, která v šestnáctém století vytvořila živnou půdu pro pěstování divadelní komedie. Vedle improvizované lidové commedie dell´arte pro nejširší vrstvy obyvatelstva se rozvíjela také tzv. vzdělanostní komedie – commedia erudita. Tento typ divadla se vyvinul z výlučné zábavy poměrně malého počtu humanitních vzdělanců z vyšších společenských kruhů a byl určen k pravidelnému divadelnímu provozování o slavnostech v palácích a na dvorech nejvýznamnějších renesančních vladařů. Je zajímavé, že se do jejího psaní pouštěli významní doboví učenci jako například diplomat a filozof Nicolo Machiavelli či astronom Giordano Bruno. Také Giovanni Battista Della Porta byl především vědcem – matematikem, astrologem, alchymistou, meteorologem a filozofem, přesto ve svém Astrologovi prokázal velký smysl pro humor, hravost a cit pro dramatickou stavbu.
„Pro inscenaci tohoto textu je v dnešní době nutná razantní dramaturgická úprava a také jeho jednoznačný výklad. Proto jsme oslovili mladého bulharského režiséra Nikolaje Peneva, jehož dosavadní tvorba by měla být zárukou hravosti,“ prozrazuje pozadí výběru režiséra dramaturg Jiří Janků.
„Snažím se vyhýbat se nějaké žánrové definici her, které režíruji. Ale možná bych řekl, že pro mě je Astrolog taková lidová groteska s prvky lyrického cynismu,“ dodává Penev.
NIKOLAJ PENEV
V nové sezoně přizvala Městská divadla pražská ke spolupráci režiséra Nikolaje Peneva, který bude v Rokoku režírovat renesanční hru Giovanni Battisty Dela Porta Astrolog. Na začátku zkoušení jsme se sešli, abychom si popovídali nejen o hře samotné.
Narodil se v Bulharsku ve městě Šumen v roce 1974. Vystudoval nejprve bohemistiku a českou literaturu v Sofii, a pote odjel na roční doktorandskou stáž do Prahy, v té době se rozhodl přihlásit na DAMU na obor činoherní režie. Absolventské představení uvedl v roce 2007 a od té doby pracoval v různých českých divadlech (v Příbrami, Hradci Králové, Kladne). Dnes je kmenovým režisérem Městského divadla v Mostě a pravidelně režíruje také v Sofii.
Je aktivním propagátorem české divadelní literatury v Bulharsku, kde inscenoval dvě hry Divadla Járy Cimrmana – Dobytí severního pólu a Záskok, dále pak Havlovy hry a po premiéře Astrologa bude v sofijském Národním divadle připravovat Formanovo Hoří, má panenko. Naopak, u nás prezentuje tvorbu balkánských autorů (režijně tu nastudoval hru Srba Branislava Nušice Paní Ministrová a dva bulharské texty – Autobus Stanislava Stratieva
a Fanoušky Elina Rahneva. Kromě toho se prosadil také jako herec, účinkoval v DISKu, Švandově divadle a zahrál si také ve třech českých filmech – Menzlově Obsluhoval jsem anglického krále a v Hřebejkových snímcích Kráska v nesnázích a U mě dobrý.
Podle Nikolaje Peneva neexistuje výraznější rozdíl mezi bulharskými a českými diváky. Jak sám říká, divadlo je takový dopravní prostředek, který převáží divákovu pozornost z jedné destinace do druhé, z reálného života do fiktivního světa. Navíc je jedinečné tím, že jde o setkání z očí do očí, herec versus divák. Tento vztah je podle něj naprosto specifický a je jedno, zda k němu dochází na tom či onom konci světa.
Na otázku, proč původní text Astrologa upravil a přepsal, odpověděl Nikolaj Penev takto: „Nemám rád doslovné divadlo, pro mě je kvalitní inscenace jako nevyluštěná křížovka, do které si divák během hry dosazuje písmenka a sám si ji vylušti. Proto jsem nechal základní nápad, který je velmi současný – intriky a podvodnici – a pokoušel se omezit doslovnost textu, kterou jsem se snažil nahradit tím, že jsem vymýšlel situace nabízející prostor pro hereckou hravost.“
ROZHOVOR S NIKOLAJEM PENEVEM
Z dob vašich studií na DAMU si vás pamatuji jako herce, když jste se objevil v Kunderově Jakubu a jeho pánovi.
Ano, vypůjčili si mě do této inscenace jako herce, hrál jsem imaginární roli spisovatele, která byla pojata pantomimicky. Na mezinárodním divadelním festivalu, který se už několik let pořádá ve Varšavě, jsem dostal Cenu polských hereckých asociací. Ve Švandově divadle jsem pak hrál v Shakespearově hře Oko za oko a pak v komedii dell´arte Bomby, prachy a láska, kterou dělal italský znalec a mistr k tohoto druhu komedie. Dostal jsem roli Pedrolina, hrál jsem bez masky, s ohledem na své charakteristiky – dlouhé uši a nos. Možná mě tak obsadil záměrně. To byla zajímavá zkušenost, kdy se člověk učí od mistrů a nositelů tradice. Hrál jsem taky v několika filmech – u Jiřího Menzela v Obsluhoval jsem anglického krále a u Jana Hřebejka v Krásce v nesnázích.
Připomněl jste práci s mistrem komedie dell´ arte. Astrolog je sice tzv. commedia erudita, ale ta stylizace bude asi podobná…
Je to velmi stará hra, kterou jsem se pokusil razantně upravit podle sebe. Protože každý režisér si musí odpovědět na otázku, proč to dneska dělat. Je to hra o podvodnících a lhářích. V dnešní době existují stále lidé, kteří snadno a lehce podlehnou nějaké manipulaci, a ti, kteří velmi příjemně a bez úsilí lžou a podvádí. Je to podobné jako v renesanci. Taková bude kostra představení a tu bych chtěl zaplnit improvizací tak, aby z té kostry vznikl malý rokokový dinosaurus. Nemám rád, když se někdo snaží divadelní hry žánrově definovat, ale možná bych řekl, že pro mě je to taková lidová groteska s prvky lyrického cynismu. Lháři, kteří se v Astrologovi objevují, podvádějí, ale lyricky, jemně, jak se to obyčejně stává v životě. A oběti zas často ani netuší, že byly podvedeny. I samotný Astrolog se stává obětí vlastních lží, ale stejně pro něj máme pochopení. Je lepší originální podvodník než banální podvodník, stejně jako je lepší originální milenec nebo úředník než banální milenec či úředník. Vždycky raději dáváme přednost originálním schopnostem před těmi banálními: Lehce se můžeme stát obětí, ale raději od nebanálních lidí.
Jaký humor vás baví?
Pro mě je humor facka proti banalitě skutečnosti, ve které žijeme. Je spoustu neviditelných věcí, ale jen humor má tu optiku, dioptrické brýle, mikroskopickou schopnost, aby ty věci našel. Takže přes humor se dostáváme do neviditelných věcí a rušíme banalitu. Vybírám si hry, ve kterých je zakódován smysl pro humor, protože ten boří státní hranice. Je to jediná věc, která nepotřebuje překládat, může překročit všechny přesně určené prostory. Protože je to univerzální kategorie, nastavuje zrcadlo a vidíme se v něm takoví, jací jsme se neznali. Překvapit člověka a nechat ho být šťastným z toho, že se poznává trochu jinak, je asi největší potěšení, které divadlo dává.
Jak přistupujete k režii?
Já se na sebe nedívám jako na režiséra, nemám rád, když se takhle lidi označují. Já se na sebe dívám jako na diváka – to, co chci jako divák, to chci od herců, nemám žádné předem vymyšlené režisérské imperativy. Jestli mě táhne nějaké divadlo, tak je to herecké divadlo, protože to vám dá víc než mrtvé těžké naturalistické věci. Skutečnost je taková, že se nemůžete vrátit ani k okamžiku, který byl před jednou vteřinou, natož abyste stavěli něco, co možná existovalo kdysi. To raději pracuju s fantazií, ona pomůže vidět věci z minulosti i budoucnosti.
Odpovídají tomu herci, s nimiž nyní pracujete?
Mám obrovskou radost z toho, že jsem dostal pozvání od Městských divadel pražských. Zdejší herce jsem viděl v několika představeních a vím, že mají nesmírnou představivost, disponují takovou hravou fantazií. Herec bez fantazie je jako auto bez paliva, motor, který nemá benzin. V divadle můžeš zahrát všechno, čeho nemůžeš dosáhnout v životě. Takže když vidím, že ti lidi se dají tvarovat, a jsou schopni ze sebe dát co nejvíc vlastní imaginace a vytvořit jinou realitu, tak jsem za to strašně rád. Protože pro mě je divadlo dopravní prostředek, kterým jako diváci dojedete z jednoho místa do druhého. Máte na to jen hodinku a půl a musíte zkrátit čas, dějiny, převést diváka z jedné štace do druhé, aby poznal sám sebe. Takže na konci je to pohyb v prostředí, kde se cestující dobře znají.
Tak přeji hodně štěstí, aby se to povedlo!
Já vím, když se představení povede, tak se řekne, že jsou to dobří herci, a když ne, tak řeknou – vždyť to režíroval ten Bulhar!
ptala se Jana Soprová
Giovanni Battista Della Porta
Giovanni Battista Della Porta, kterého můžeme v historických pramenech vystopovat také pod jmény Giambattista della Porta či Giovanni Battista Porta, byl italským renesančním myslitelem, učencem, filozofem, matematikem, meteorologem, astrologem, alchymistou, přírodovědcem a také dramatikem.
Narodil se kolem roku 1535 ve Vico Equense nedaleko Neapole. Jeho otec, který byl místním y šlechticem a pracoval ve službách císaře Karla V., důsledně dbal na to, aby všichni jeho synové vyrůstali v učeném prostředí a dostali co nejlepší vzdělání. Proto atmosféra v jeho domě údajně připomínala vědeckou akademii, na které působila řada soukromých učitelů nejrůznějších oborů technických i humanitních. Vzhledem k tomu, že rodina nikdy netrpěla nouzi, mohl se Giovanni Battista v klidu věnovat studiu a vědecké práci. V roce 157 přesídlili do Říma, kde vstoupil do služeb Luigiho, kardinála d´Este, a pobýval také na dvoře vévody Alfonsa II. d´Este ve Ferraře.
Byl jedním z dramatiků, který pracoval pro kardinála, podobně jako Torquato Tasso, a zároveň se věnoval vědecké práci. Rozsah jeho zájmů byl obdivuhodný – od okultních věd přes astrologii, astronomii, meteorologii, zemědělství (věnoval se mj. sadařství, ale také mykologii), hydrauliku, kryptografii až k fyziognomii a optice (zdokonalil cameru obscuru a podílel se na vzniku prvního teleskopu). Stal se zakladatelem Tajné akademie (Accademia dei Segreti), v jejímž rámci se vzdělanci věnovali diskusi a studiu přírody. V roce 1585 byla zakázána inkvizici.
Nejvýznamnějším dílem Della Porty byla rozsáhla kniha Magia naturalis (1558). Při tom všem se ještě stihnul věnovat dramatické tvorbě. V době, kdy kvetla především improvizovaná commedia dell´arte, se stal jedním z tvůrců žánru commedie erudity (komedie vzdělanecká). Témata i postavy byly podobné jako v commedii dell´arte, ale texty byly pevně dané. Napsal údajně 21–23 her, z nichž se jich dochovalo 17 (14 komedií, 1 tragikomedie, 1 tragédie a 1 liturgické drama).
Dramatické tvorbě se Giovanni Battista údajně věnoval už od dětství. Jeho texty byly inspirované zprvu postavami Plautových her (později dokonce vydal pro amatérské herce slovníček se správnou výslovností jmen) a zpočátku je představovali amatérští herci pro obveselení příbuzných a známých rodiny. Později byly některé z her publikovány a hrály se veřejně. První byla L´Olimpia (1589), poslední publikovanou za jeho života (1614) byl Ulisse,
pojednávající o smrti Odysea. K nejznámějším dramatickým dílům patři kromě Astrologa také La Turca (Turkyně), Il Moro (Mouřenin), La Furiosa (Rozzuřená), I Due Fratelli Rivali (Dva bratři rivalové) či La Sorella (Sestra).