Člověk řekne v běžném neafektovaném rozhovoru zhruba 100 – 120 za jednu minutu. Ovšem za stejnou dobu proběhne naší myslí asi 800 slov. Těchto osm set slov, která nevyslovíme, přesně popisují naše skutečné myšlenky, obavy či záměry. Myslíme si, že nejdou ven, jsou přece v naší hlavě. Ale ony ven jdou. Řeč našeho těla je někdy daleko spolehlivější, než slova, která z úst vypouštíme.
Povězme si dnes o základech řeči těla. Konkrétně o teritoriích a zónách.
Možná to znáte: Když se k vám přiblíží cizí osoba příliš blízko, cítíte se být podrážděni, nebo přímo ohroženi. Intuitivně ustupujete a snažíte se najít svou „Bezpečnou zónu“. Tedy místo, které bude jen vaše a které nebude nikým narušováno.
Máme tendence si své zóny intuitivně vytyčovat sami. Třeba si vemte situaci v čekárně před ordinací lékaře. Pokud se tam náhodně nesejdou přátelé a místnost se začne postupně zaplňovat, budeme si místnost podvědomě parcelovat a dělit. Pokud budou dva lidé v čekárně, každý si sedne na opačnou stranu, jakoby si místnost rozpůlili. Každý další příchozí si „uzme“ v rámci možností spravedlivou část. Vedle sebe si lidé začnou sedat až v okamžiku, pokud nebude jiná možnost.
Stejná situace může nastat třeba v autobuse. Lidé začnou rovnoměrně zaplňovat autobus a pokud se mezi sebou skutečně neznají, nebo nemají vážný důvod obsadit nějaké konkrétní sedadlo, budou se snažit se co nejméně vzájemně přibližovat. Jen si to zkuste uvědomit, pokud by si někdo sedl vedle vás v poloprázdném autobuse, nesli byste jeho počin víceméně nelibě s tím, že přece je jinde místa dost.
Nebo si představte situaci u stolu. Kdyby si někdo vedle vás rozložil noviny a přesáhl na „vaši část“ stolu, budete to brát jako něco neslušného a nepříjemného – ať si čte noviny na svém, že?
Bubliny
Představme si, že kolem sebe potřebujeme jakousi bublinu soukromého prostoru. Abychom se citíli dobře, abychom se cítili bezpečně. Tato bublina je tvořena jakoby ze tří obalů. Říkejme jim:
Vnější obal
Střední obal
Vnitřní obal
Vnější obal
Vnější obal má v průměru asi dva metry a představuje vnější hranici „služební zóny“. Tedy vzdálenost zhruba dva metry je vhodný prostor pro služební styk. Jednání s podřízenými, nadřízenými, či obchodními partnery. Tedy slidmi, se kterými musíme hovořit tak, abychom v nich nevyvolávali nepříjemné pocity. Pokud zvolíme odstup větší, může se stát, že osoba, se kterou hovoříme nebude věnovat dostatečnou pozornost důležitosti toho, co se jí snažíme sdělit. Pamatujme ale také, že nikdy nesmíme přesáhnout hranici středního obalu, která je 125 cm.
Střední obal
Střední zóna, která má operační prostor 125 až 60 cm, se nazývá „společenská zóna“. Tento prostor je určen lidem, které znáte, kterým důvěřujete a se kterými hovoříte přátelsky. Může se jednat o členy rodiny, přátele, kamarády, ale i kolegy ze zaměstnání, se kterými se už dobře znáte.
Vnitřní obal
Vnitřní zóna je v rozmezí 30 – 60 cm a je nazývána zónou „intimní“. Myslím, že vůbec není třeba vysvětlovat, co toto spojení znamená. Patří výhradně osobám, se kterými jsme v nějakém příznivém citovém kontaktu nebo se kterými se milujeme. Narušení tohoto vnitřního obalu někým jiným vnímáme často jako otevřenou agresi. Dojde-li k tomu od osoby nadřízené, bereme toto narušení jako pokus o ponížení či ukázku nadvlády.