„(…) I racek, konec konců, je bílý s černými znaky. I břízy. I sny bývají černobílé,“ přibližoval čtenářům před lety divadelní kritik Milan Lukeš inscenaci Čechovova Racka v režii Petra Lébla v pražském Divadle Na zábradlí. Na výstavě PROLOMIT PROSTOR toto nezapomenutelné představení, které ovlivnilo generaci diváků i divadelních tvůrců, ožívá společně s dalšími desti divadelními projekty. Právě Racek, kde – slovy jiné kritičky, Evy Stehlíkové – „vše od kliky u dveří až k lžičce nese pečeť jedné ruky, jednoho názoru“, však vystihuje dokonale základní kritérium kurátorek výstavy: výsadní vizuální pojetí, překročení či prolomení divadelního prostoru… Nejinak tomu bylo u Pitínského a Tobiášovy Sestry Úzkosti, Morávkových a Chocholouškových Akvabel nebo představení Perzekuce.cz, jehož tvůrčí tým vedený režisérem Miroslavem Bambuškem stál na počátku řady unikátních site-specific projektů v syrovém industriálním prostředí.
Kráska a zvíře
Cenami v mnoha kategoriích jsou ověnčeny i další divadelní projekty, které se v rámci výstavy PROLOMIT PROSTOR představují: Sclavi/Emigrantova Píseň studia Farma v jeskyni, Kráska a zvíře, již pro Národní divadlo v Praze připravili bratři Formanovi, nebo Nickname režisérské dvojice SKUTR. Samostatná sekce je pak věnována Divadlu Komedie, zejména pak jevištní podobě textu Wernera Schwaba Nadváha, nedůležité: Neforemnost. Stejně jako další přítomné projekty je přiblížují interaktivní instalace, fotografie, audio a videoprojekce i scénografické fragmenty.
Autorem instalačního a architektonického konceptu výstavy je scénograf Petr B. Novák. Na výstavě dále spolupracoval Stanley „Robotman“ Povoda, který je autorem interaktivních prvků v instalacích, či grafické duo Adéla Svobodová – Pauline Kerleroux, jež jí vtiskly výraznou vizuální podobu.
Výstava je přístupná už jen do soboty 14. listopadu, od pondělí do soboty od 10 do 18 hodin. Podrobné informace jsou k dispozici na www.divadlo.cz/prolomitprostor.
„Zájem o scénografii každoročně roste. Bylo by ale chybou spojovat tento obor výhradně s divadlem, protože jde obecně o práci s prostorem,“ vysvětluje Denisa Šťastná, spolu s Marií Zdeňkovou kurátorka výstavy. „Tvůrčí přístup k prostoru je vlastní rovněž architektům – i proto padla volba na Národní technickou knihovnu, která získala značný kredit ještě před svým otevřením veřejnosti. Ostatně sama galerie je jedním z nosných prvků výstavy, kdy každá instalace nabízí velký prostor pro návštěvníkovu fantazii i vzpomínky.“
Výjimečný architektonický počin – nezapomenutelné divadelní inscenace. O tento vztah se opírá výstavní projekt Prolomit prostor v Galerii nedávno otevřené Národní technické knihovny. Každý z jedenácti projektů prezentovaných v podmanivém prostředí dvouetážové nové galerie se trochu jinak zapsal do historie českého divadla a scénografie v posledních 15 letech. Jejich tvůrci rušili konvenční pojetí inscenační praxe a pokusili se překlenout tradiční pasivní divácké vnímání. „Vybrali takové inscenace, které překročily hranice divadla, aniž by opustily jeho podstatu,“ přibližuje kurátorka Marie Zdeňková.
Neúplný sen
Své zastoupení na výstavě Prolomit prostor má díky bohaté fotodokumentaci, črty i objekty Národní divadlo s pohádkovou operou Kráska a zvíře z roku 2003. Přizvání bratří Formanů a jejich týmu do Zlaté kapličky tehdejším ředitelem Danielem Dvořákem bylo chápáno jako experimentální počin. To, že se jednalo o krok správným směrem, potvrdil obrovský zájem ze strany diváků stejně jako prestižní Cena Alfréda Radoka za scénografii. Návštěvníci si mohou prohlédnout bohatou kolekci fotografií Ireny Vodákové z příprav projektu na statku nedaleko Berouna.
Nejdále do minulosti sáhli organizátoři v případě inscenace Racek z roku 1994. „Fenomén“ Petr Lébl, režisér a v tomto případě také autor scény, si za svůj výkon vysloužil nejen vášnivé ohlasy ze strany kritiky, ale odnesl si hlavní Cenu Alfréda Radoka. Výjimečná inscenace vystavěná mimo jiné na pečlivé barevné stylizaci je představena prostřednictvím zhruba dvacítky snímků – jak jinak než černobílých. Sestra Úzkost uvedená o rok později v Dejvickém divadle ve scénografii Egona Tobiáše a s kostýmy Zuzany Štefunkové Radokovo prestižní ocenění obdržela také. Právě scénické a kostýmní návrhy, které byly následně k vidění při reprízách v Divadle v Dlouhé, jsou hlavními prvky expozice. Stejně jako výrazná hudební stopa z dílny mj. Ervína Schulhoffa či Vratislava Šrámka. Součástí výstavy jsou také velkoformátové fotografie z inscenace vlastní hry Egona Tobiáše Jaurés. Výtvarnou stránku pro Činoherní studio v Ústí nad Labem v roce 1997 navrhl nejvýraznější talent slovenské scénografie, již zesnulý Aleš Votava.
Prolomení mezí do světa virtuální imaginace provází komorní multimediální inscenaci Nickname. Ve své době jedné z tematicky i technologicky nejaktuálnějších inscenací na českých jevištích z dílny týmu SKUTR se dostává i odpovídající interaktivní prezentace. Za hranice paměti a svědomí nahlíží projekt Perzekuce.cz tvořený mimo jiné třemi autorskými inscenacemi Miroslava Bambuška realizovaný v prostorách bývalé slévárny hliníku v Holešovicích. Samo o sobě drsné a obnažující téma naprosto dokonale umocněné atmosférou polorozpadlých prostor alespoň částečně zprostředkovává originální dynamická instalace (ručně ovládaný posuvný pás) kombinující fotografie s netradičními objekty.
Nejen hranice zeměpisné překročil projekt Sclavi/Emigrantova Píseň mezinárodního divadelního studia Farma v jeskyni. Provedení prestižními cenami ověnčené inscenace si mohou návštěvníci připomenout mimo jiné prostřednictvím fotografií z inscenace a z výprav týmu za sběrem materiálu na východní Slovensko, včetně kopií autentických dopisů, jež tým kolem Viliama Dočolomanského k projektu inspirovaly. Křehkou romantiku chladného prostředí vykachlíčkovaných bazénů vytvořil pro inscenaci Akvabely režiséra Vladimíra Morávka scénograf Martin Chocholoušek. Jeho scénografii v Národní technické knihovně reprezentuje „vodní“ expozice s fotografiemi, scénickými návrhy a tematickou skulpturou.
Akvabely
Genderové projekty zastupuje inscenace Česká pornografie režisérky Viktorie Čermákové se dvěma nepřehlédnutelnými pohyblivými loutkami Andrey Králové v kostýmech. Další z interaktivních expozic věrně kopíruje motivy úspěšné inscenace na pomezí divadla a konceptuálního umění – Neúplný sen podle textu Fernanda Pessoy, v níž se v naturální poloze v režii Jana Nebeského zaskvěl David Prachař (v prostoru NoD/Roxy se znovu hraje 25. 11.). Základním scénografickým materiálem a principem je v tomto případě hercem „zpracovávaná“ rašelina. Specifický fenomén Divadla Komedie s jeho vyhraněnou apelativní dramaturgií objasní ve speciální kóji fragmenty inscenace hry Wernera Schwaba Nadváha, nedůležité: Neforemnost v režii Dušana D. Pařízka. Ve druhé kóji je pak promítána obrazová férie o vazbách mezi aktéry Komedie, divadlem a civilním životem.
Termín výstavy: 14. 10. – 14. 11. 2009
Pořádá: Česká organizace scénografů, divadelních architektů a techniků (ČOSDAT o.s.) ve spolupráci s Institutem umění – Divadelním ústavem a Národní technickou knihovnou
Za podpory: Ministerstva kultury ČR, Magistrátu hlavního města Prahy