Když je mi mizerně

Nechce se mu mluvit, nechce se mu nic řešit, nechce se mu myslet a vlastně ani dýchat. Kolik je lidí na světě, kteří mě aspoň trošku znají? Nejhorší je, když  zjistíte, že nikdo takovej prostě není. Jen je vám ukrutně zle, příšerně a jste s tím sama.

Lidé vás takhle neznají. Nevědí, že když jdete úplně na dno, tak to na vás ani nepoznají. Prostě jen tak pípnete, že už dál nemůžete, že jste strašně unavení, nechcete už nikam dál, nechcete s nikým být, všeho máte plný zuby.  A oni to nevezmou na vědomí.

Jste taky přece jenom člověk. Copak to nikdo nechápe? Potřebuju si odpočinout. Ne, ne se vyspat. Potřebuju si odpočinout, abych měla sílu se znovu narodit. Znovu přijít na tento svět. A třeba si dokonale život nezpackat…