Škoda Fabia 1,4 TDI

Škoda Fabia v aktuální podobě není žádnou novinkou. Spolu s větším bratrem Roomsterem položila základní kámen nového stylingu boleslavských vozů. Jakoby se designéři rozšoupli a tahy jejich per byly jaksi rozmáchlejší a uvolněnější. Usedlý vzhled minulé generace je ten tam. Fabia trochu povyrostla, zejména do výšky… o poněkud neladném poměru výšky a šířky bylo napsáno hodně, přidávat se nebudeme.

 

Co větší výška ubrala na kráse, přidala na pohodlí. Ihned po usednutí do interiéru je patrná vzdušnost a jakoby svoboda pohybu. Žádný z pasažéru se necítí stísněně, volný prostor nad hlavou je až nečekaně příjemný. Nečekaný je i dojem z celého interiéru – takhle obvykle vypadají vozy nejméně o třídu výše. Palubní deska testovaného provedení je z měkkých plastů, z každého dílu kokpitu dýchá serióznost. Volant se příjemně drží a dosud nebyl nehrazen „usměvavým“, takže je pěkný už na první pohled. Přístroje jsou čitelné, jejich detaily, jako třeba „dvouručky“ budíků nápadité. Suma sumárum interiér navozuje pocit solidnosti a s tím související útulnosti a bezpečí.

Nápaditými detaily byla testovaná Fabia prošpikovaná. Začneme v zavazadlovém prostoru, kde přesýpání tašek zabraňoval jakýsi variabilní pořadač – přepážka, která udrží tašku s bramborami v nesypné poloze. Nebo naopak v kufru plném kamení ubrání plato vajíček… Posuňme se zpět do kabiny. Cestující na zadních sedadlech chrání před sluncem nebo nežádoucími pohledy zatmívací síť. Oproti fólii či tónovanému oknu má výhodu v tom, že zůstává na místě i po stažení okna. Stačí si však vzpomenout a je dole… Kdyby Fabia byla obvyklým vozidlem pop-hvězd, byla by je připravena chránit před fanoušky. Demontovatelná je i navigace, u které se na okamžik zastavíme. Zaslouží si to také nápaditostí. Zatímco vestavěné navigace jsou k mání řekněme od 50 tisíc, cena téhle nepřekročí cenu běžné navigace přenosné. Kouzlo spočívá v držáku, který je součástí palubní desky a vytěsňuje tak jinak nutnou nevzhlednou přísavku na okno i zoufale se vinoucí kabel napájení. Samotný přístroj pak lze sejmout pouhým tahem vzhůru, takže není ani ochuzen o svoji přenosnost (či spíše obrannou odnosnost při parkování).

Pod kapotou naší škodověnky tlouklo naftové srdíčko, silnější z jedna-čtyřkových tříválců. Jeho 59 kW poskytuje příjemnou dynamiku do města a, za přispění vysokého točivého momentu, velmi uspokojivou na dálnici. Kdo by však očekával i jeho jisté nechutenství, nedočkal by se. Tenhle motor nebyl sice žádný otesánek, ale anorektik také ne. Průměrně jsme jezdili za 7 litrů, což je nejen podstatně více, než udává výrobce, ale i mnohem více, než je obvyklá spotřeba většího a výrazně lepšího motoru 1,9 TDI. Na obranu 1,4 TDI 59 kW však musíme uvést, že test probíhal za velmi nízkých teplot a snad ty byly příčinou jeho nedojedenosti.

 

Volbu mezi základním benzínovým a dieselovými tříválci usnadňuje jejich více než stotisícový cenový odstup. Za optimální ale považujeme buď benzínový čtyřválec 1,4, který nezvyšuje zbytečně cenu vozu nebo naftovou jedna-devítku, která je proslulá úsporností a spolehlivostí. Škoda Fabia suma sumárum je velmi povedené auto. Má suverénní jízdní vlastnosti a je mimořádně kvalitně zpracovaná. Poskytuje navíc velký kus nejen auta, ale i dobrého pocitu posádky z cestování.