Vzácné dědičné nemoci, jejichž četnost vzrostla kvůli sňatkům mezi příbuznými, nakonec porazily španělské Habsburky. Výzkum rodokmenu a analýza zdravotních problémů, kterými prý trpěl španělský král Carlos II., ukázaly příčiny jeho smrti. Zdá se, že trpěl dvěma vzácnými neduhy: nedostatkem hormonů hypofýzy a acidózou ledvin. K těm se přidala porucha štítné žlázy.
Ačkoliv občasné sňatky mezi například bratranci a sestřenicemi většinou nemají špatné následky, opakované sňatky mezi příbuznými vedou ke zvýšení četnosti genetických poruch.
Jak uvádí Gonzalo Alvarez a jeho kolegové z Univerzity v Santiagu de Compostela, právě takové sňatky byly mezi španělskými Habsburky v letech 1516 až 1700 velmi časté.
„Posledním španělským králem z dynastie Habsburků byl Carlos II. Byl tělesně postižený, duševně zaostalý a znetvořený. Byl také neplodný a ze dvou manželství neměl ani jedno dítě. Když v roce 1700 zemřel, vymřela s ním i španělská větev Habsburků a do Španělska přišli francouzští Bourboni,“ píší vědci.
Výzkum prokázal i to, že během dvou set let vlády španělských Habsburků bylo 9 z 11 nejvýznamnějších manželství uzavřeno mezi bratranci a sestřenicemi nebo strýci a neteřemi.
„Carlos nemluvil do čtyř let a chodit začal až v osmi. Byl malý, slabý a hubený. Byl také popisován jako někdo, kdo se o své okolí nezajímá,“ dodávají experti. „Poprvé se oženil v osmnácti, podruhé v devětadvaceti. Jeho první manželka si stěžovala na jeho předčasnou ejakulaci, druhá na jeho impotenci. Už ve třiceti letech pak vypadal jako stařec,“ konstatují španělští vědci.