Odmalička jsem ráda tancovala, sledovala jsem krasobruslení, které se mi moc líbilo, a latinsko-americké tance ve mně probouzely nové city a touhy, které jsem dosud neznala. Cítila jsem, že mě tanec naplňuje štěstím a pocitem svobody. Vždy, když jsem tančila doma u zrcadla, cítila jsem se, jako bych byla zamilovaná. Toužila jsem tančit více a více.
V 8. třídě na základní škole (1999) jsem se při hodině tělesné výchovy dozvěděla od naší paní učitelky, že již půl roku učí step a že je škoda, že má jen 8 dívek. Byla jsem zaskočena, že jsem o tom nevěděla od začátku a hned mě to nadchlo. Step mi přišel zajímavý a dalo mi to šanci tančit jako v mých snech. Ihned jsem slíbila, že se přijdu podívat na další hodinu.
Step se mi velice zalíbil, a tak jsem se ke stepařkám skupiny Hanny Dance přidala, přestože byly již velmi pokročilé.
Začátky nebyly vůbec snadné – stepařky uměly kroky a taneční variace natolik, že mohly pořádat různá vystoupení. To mne ale neodradilo – naopak to ve mne povzbuzovalo mou cílevědomost a pocit něčeho dosáhnout. Byla jsem šťastná a měla jsem pocit, že i přesto, že jsem silnější postavy dokážu cokoliv. Dodalo mi to životní sílu a odvahu o které jsem netušila, že ve mně je. Po několika týdnech tvrdé práce jsem se zařadila do skupiny natolik, že jsem začala uvažovat o tom, že bych se věnovala stepu závodně. Toužila jsem poznat míru svých schopností. Bohužel mi to ale toto studio neumožňovalo kvůli malým zkušenostem.
Při jedné stepařské akci roku 2001 jsem se seznámila s ředitelkou a tanečnicí jednoho tanečního studia (jak jsem se později dozvěděla, jednalo se o Taneční studio Andrea Praha) a ta mne pozvala na zápis do jejich kurzu. Byla jsem unesena! Bylo to přesně to stepování, kterého jsem toužila dosáhnout. Zde jsem se musela zúčastnit rozřazovacího kurzu, který mne díky malým stepařským zkušenostem oproti vyššímu věku postavil před nelehkou volbu – stepovat se stejně zkušenými ale o pár let mladšími stepaři, či stepovat se stejně starými o mnoho zkušenějšími. Já si zvolila druhou možnost a tím jsem započala další nelehkou cestu za svým snem. Měla jsem jen půl roku na to, abych dohnala své kolegy a mohla se zařadit do skupiny, která se připravovala na mistrovství republiky a tím i možné mistrovství světa. Má cílevědomost byla tak silná, že jsem to dokázala a zúčastnila se tak svého prvního mistrovství republiky (2002).
Poté následovala řada úspěchů. Já osobně si nejvíce vážím své učitelské kariéry, do které jsem se vypracovala díky své píli a několika rokům tvrdé práce. Vždy svým žákům říkám, že píle je to nejdůležitější – to ostatní se vždycky dá nějak zvládnout. Od roku 2003 jsem nejen veřejně, ale i soukromě doučovala step a vytvořila první choreografii pro dueto.
Velmi mne to bavilo a v přípravě choreografií jsem objevila svoji sílu. Také jsem začala navštěvovat i jiné taneční kurzy jako například Salsu, Hip-hop, Jazz dance, Modernu, Irský step, Flamenco aj. Bohužel jsem v březnu roku 2006 musela závodního stepování zanechat kvůli finanční náročnosti a školním povinnostem. Školu ač nerada jsem musela z rozumu zařadit na první místo. Stepu se ale věnuji nadále nejen občasným soukromým doučováním, ale udržováním si stepařské kondice stepováním doma nebo navštěvováním kurzů jiných tanců. Připravuji také sólovou choreografii, ve které bych chtěla divákům představit samu sebe: Praštěnou a stále usměvavou.