Měla jsem to štěstí, že mě tanec doprovází již od dětských let v Indonésii. V 9 letech mě uchvátily indonéské folklórní tance, zejména balijské. V průběhu dalších let a na vysoké škole jsem si vyzkoušela další, moderní styly tanců jako např. balet, jazz, apod., folklórní tance ale nadále zůstaly mojí životní láskou.
Orientální tanec a já
S orientálním tancem jsem se setkala v roce 2000 v Praze. Byla to náhoda – potřebovala jsem mimopracovní aktivitu přes léto, která by vyvážila pracovní stress v reklamní agentuře a pomohla zapomenout na nepříjemné události. Nějaká aktivita, která by po mně nevyžadovala ježdění na kole nebo lyžích, na kolečkových bruslích (ti, kteří mě nějakou dobu znají, vědí moc dobře proč…), házení míčem, manipulaci s různými posilovacími stroji apod. Orientální tanec se neplánovaně stal mojí životní náplní poslední 4 roky od mého nástupu do Centra Tance. A jsem tomu víc než ráda.
Komu a čemu vděčím za svoje taneční a pedagogické umění:
– TV programu „Aneka Ria Anak-anak“ – indonéský dětský program, ve kterém se prezentovali malý tanečníci a zpěváci a který ve mně poprvé probudil touhu tančit.
– Svým rodičům, kteří podlehli mému naléhání, a zapsali mě do tanečního kurzu a v následujících letech mi bez odmítání nakupovali kostýmy a jezdili se mnou na různá vystoupení. Nevím, jestli bych touto oddaností a trpělivostí dokázala já obšťastnit moje vlastní potomky.
– Mému úplně prvnímu učiteli tance – panu I Wayan Radjin (Ministerstvo Školství a Kultury, Jakarta). Bez něj bych se tanci nepoddala tělem i duší.
– Nepříjemnému rozchodu v létě roku 2000 – bez něj bych se s orientálním tancem nejspíš jen tak nesetkala.
– Mým prvním doopravdickým učitelům orientálního tance – Beatě a Horaciovi Cifuentes (Berlín). Měla jsem štěstí, že jsem měla možnost se u těchto tanečních mistrů od roku 2003 pravidelně vzdělávat a že jsem se pod jejich vedením vypracovala tam, kde dnes jsem.
– Mé obrovské díky patří Madam Lubně Emam (Káhira), která se stala nejen mou učitelkou orientálního tance, ale přijala mě do své rozšířené rodiny. Vděčím ji i za to, že pro mě odkryla hloubku a podstatu tohoto nádherného tance.
– Osama Emam (Káhira), který mi ukázal nádheru egyptského folklorního tance a který mě přesvědčil, že bez folklorních tanců by nebylo orientálního tance.
– Všem mým kurzistkám a tanečnicím v mém okolí, které mi na každé hodině připomínají, jak je toto taneční umění krásné a jak mě těší ho předávat dál.
Na co jsem nejvíc hrdá:
– v současné době jsem hrdá na svoji taneční skupinu Matahari Group (kurzistky a lektorky Centra Tance)
– na to, že jsem hlavní lektorkou v největší taneční škole v České republice
– na svoje taneční úspěchy:
o 2. místo v soutěži Raks Sharqi pro profesionální tanečnice (Summer Festival 2007, Berlín)
o 2. místo v soutěži orientálního tance pro skupiny (Summer Festival 2007, Berlín)
o 3. místo na mezinárodním festivalu orientálního tance Nile Group (duben 2007, Káhira)
o 1. místo v soutěži Raks Sharqi pro amaterské tanečnice (Summer Festival 2006, Berlín)