Jmenuji se Alice Laksarová. Vystudovala jsem gymnázium se zaměřením na elektrotechniku a hned po maturitě jsem nastoupila do divadla E.F.Buriana jako zvukařka. Také jsem chodila na Lidovou konzervatoř na obor herectví k prof. I. Vyskočilovi, prof. Jordánové, Smrčkové a Adlerové. A v roce 1989 jsem si na PKS udělala kvalifikační zkoušky na obor mluvené slovo. Pak přišla praxe v divadlech, konkurzy, dabing, modeling.
V současné době spolupracuji s Činoherní skupinou Praha a s Divadlem Glans, kde hraji,zpívám a tančím v pohádkách pro děti. Také jsem členkou mimického sboru Divadla na Vinohradech.
Tančím od svých 9ti let. Matka mě přihlásila nejdříve do rytmiky a pak na klasický balet. Tanec na špičkách mě učaroval natolik, že jsem se chtěla stát klasickou baletkou. Ale protože jsem neměla vrozené dispozice, začala jsem raději intenzivněji navštěvovat jazz-balet a moderní tanec a chodit do dramatického kroužku.
V 16ti letech jsem začala chodit do tanečních. Po speciálkách si mě vybral taneční mistr Kleinberg do tanečního kroužku, díky kterému jsem se zúčastnila závodně společenských tanců od kategorie E až do kategorie A s návrhy na nejvyšší kategorii M ,soutěže v 10ti tancích a soutěže seniorů.V roce 1989 jsem si udělala na PKS kvalifikační zkoušky na obor tanec. Poté jsem byla od Pragokoncertu vysílána na různá taneční turné po Itálii s vlastními choreografiemi. V roce 1994 jsem ukončila svojí aktivní závodní činnost, avšak dál jsem chodila na moderní tanec k J. Rebcovi. Bez tance bych nemohla žít a proto jsem se rozhodla, že probudím zájem o tanec v dětech a naučím je naslouchat hudbě.
Jak vyučuji?
Druhů tanců je mnoho a každý si postupem času vybere to své zaměření.
Své hodiny nazývám ¨přípravkou¨.
Děti se budou učit, jak pracovat se svým tělem. V hodinách dostanou základy klasického baletu, moderního a společenského tance. Hodlám zahrnout i výuku zapomenutých tanců jako je mazurka, menuet i tanečních novinek macarena, ptáček, autostop a pod. Budou i jiné ukázky.
Tanec má blízko k herectví a obráceně. Tyto dvě profese se prolínají, tedy i děti k tomu povedu. Pomůže jim to k většímu sebevědomí při komunikaci s ostatními a ztratí ostych a trému.
Předpoklad je, že se v hodinách herectví naučí pořádně vyslovovat, jak se chovat na jevišti, recitovat a improvizovat na dané téma. Také se dozví něco o divadle a o jeho historii.
Moje motto – Když člověk strašně moc chce něčeho docílit, pak pílí, vůlí a s trochou štěstí toho dosáhne, i když třeba ne tak lehce, jak by si přál.