Blížil se konec školního roku. Nastala doba výletů.
Nikdo ze třídy se netěšil. Zas pojedou se svým třídním učitelem.
Učil matiku a tělocvik a byl šíleně protivný.
Tak 5.ročník vyrazil na školní výlet po hradech a zámcích.
Vše probíhalo jako na drátku. Absolutně vydařený den.
Třída se zastavila v motorestu na oběd. Děti si daly svíčkovou,vepřo-knedlo-zelo, nebo guláš.Učitele však upoutal řízek s bramborovým salátem, dnes už jistě ví, že to byla velká chyba. Skvěle si na něm pochutnal a pak ho zapil studenou bublinkatou kofolou.
Pak se opět vydali na cestu. Po několika kilometrech se v jeho žaludku spustilo běsnící tornádo. Začal mu stoupat tlak na jeho řit,jenže neměl kam si odskočit.
Projížděli právě hustou zástavbou rodinných domků.
Dostal nápad, dá zastavit,zazvoní u některého, požádá tam, zda by si mohl ulevit na jejich WC.
„Ne,to nejde“, zavrhl to. Tlak v břichu stoupal. Začalo být tvrdé jak fotbalový míč.
No konečně se za okny autobusu objevil řídký lesík. Zajásal.
S křečovitým úsměvem požádal řidiče, ať mu zastaví. Rozběhl se ze všech sil, to byl pane běh. Ben Johnson by mu nestačil. Běžel co to šlo,co nejdál od autobusu s dětmi.
Obsah střev cítil na krajíčku.Konečně vybral dobré místo.Stáhl kalhoty a trenky,
pak s úlevou podřepl.Svěrač mu povolil, tu se ozval všem známý zvuk a tekutá záplava mu dlouhou dávkou opustila útroby. Zaplavil ho blažený pocit. Už chtěl hledat velký list.
Když náhle v blízkém křoví za ním něco zapraskalo.
Otočil se. Objevily se tam dvě děti, asi desetiletý kluk s brýlemi a tak o pět let mladší holčička s mašlí ve vlasech.
„Co tu deláte?“ zeptala se.
„Je,no no nic“zablekotal, rychle vstal,bleskově si natáhl trencle i kalhoty.
„My si tu hrajem na schovávanou“, řekl kluk a okolo ze křoví se vyhrnulo dalších pět dětí.
Učitel se však nezapře, hned se vzpamatoval a přísně vykřikl, jak byl ze školy zvyklý.
„Koukejte mazat smradi!“ Děti se na něj polekaně podívaly.
Malá holčička dala ruce v bok, našpulila se a řekla:
„Ne, mazejte vy, dyť jste se nám tu vykadil“, a prstem natažené ruky ukázala na žlutohnědou hmotu ležící u jeho nohou.
Nečekal a vyrazil jako střela. Cestou opět lámal všechny běžecké rekordy.
Přiběhl k autobusu celý udýchaný.
„Co tak rychle,pane učiteli?“ zeptal se řidič.
„Dyť já bych počkal až se vytento“.
„Dopr..ele…no to todle no prase no tam bylo a velký jako to.. no kráva, no divočák jako kráva velkej tam byl“nadával a snažil se to vysvětlit učitel.
„Tady, jo? Dyť tu jsou sotva zajíci“, divil se a kroutil hlavou řidič.
Výlet pokračoval dál, jen ten učitel byl jako vyměněnej.
Dlouho mu to ale nevydrželo.
Dne 21.05.09, 19:03, autor: Wast dal na GamePark