Onanie, masturbace, ipsace

Tuto, zcela běžnou, sexuální praktiku opřádaly spousty nesmyslných mýtů a pověstí. Některé přetrvávají až do dnes. Rodiče se snaží své děti od onanie odradit různými polopravdami a zastrašováním – od hloupého, budeš mít chlupatou ruku, až po „vědeckou teorii“, že semeno vzniká z mozkomíšního moku a při onanii tím pádem vysychá mozek. Tady nad logikou zůstává poněkud rozum stát. Proč by semeno mělo vznikat z mozkomíšního moku jen při masturbaci? A vzniká-li tak pravidelně, proč při normální souloži s partnerkou tedy mozek nevysychá?

Počátek této nesmyslné pavědecké teorie je třeba hledat v 18. století, kdy v roce 1760 vyšla kniha  „L´onanisme“ lausannského lékaře Tissota. Píše se v ní, že onanie může za spoustu chorob, například právě za vysýchání míchy a mozku, způsobuje slepotu, slabomyslnost, epilepsii, impotenci, degeneraci a vyčerpání organismu, neplodnost, oči ztrácejí svoji barvu, zuby bělost a nakonec se tělo znetvoří celkovou deformací… Tato kniha započala  zběsilý boj proti onanii a některé její nesmysly přetrvávají v podvědomí hlavně starší generace dodnes.

Přičemž podle nejnovějších lékařských výzkumů pravidelná masturbace naopak je velmi prospěšná, protože prý zabraňuje vzniku rakoviny prostaty. (Tedy – seš starej prostatik? Málo jsi onanoval. Takže hoši přitlačte!)

Jak vlastně toto označení vzniklo? Poněkud nepřesně. On se totiž tento název odvozuje od biblického starozákonního muže jménem Onan v první knize Mojžíšově (Genesis). Podle Bible ho Bůh vyzval, aby oplodnil manželku svého  zemřelého bratra a zachoval tak bratrovu rodovou linii. Ono se totiž ve starozákonních kulturách běžně praktikovalo, že se o manželku zemřelého bratra starali žijící příbuzní a to se vším všudy a pokud otěhotněla, tak tyto děti byly považovány za děti zemřelého. Onan ovšem nechtěl plodit „bratrovy“ děti a proto při souloži s jeho vdovou vypouštěl semeno na zem. Tedy – nepřesnost je v tom, že Onan vlastně neonanoval, nýbrž byl prvním doloženým průkopníkem poněkud nejisté antikoncepční metody, přerušované soulože.

Další používaný termín, masturbace, je také nepřesný. Vychází totiž z latinského slova manus (ruka) a sturbare (zhanobit). Tedy  jakési zhanobení se rukou, ale ono nejde o hanobení. Navíc se občas mylně vyskytuje trvzení, že muži onanují, ženy masturbují – nikoliv. Oboje označení je správné pro obě pohlaví.

Nejpřesnějším a výstižným názvem této sexuální praktiky je ipsace (ipse – sám). Bohužel se tento termin neujal,  takže zcela nepřesně a nejasně onanujeme a masturbujeme, místo toho, abychom prováděli jasnou a přesnou ipsaci.

Mužská technika onanování je vcelku jednoznačná. Vystačí si s rukou. Ženská je složitější. Především je to dráždění klitorisu, kdy se zpravidla vyhýbáme přimo kontaktu s ním, kvůli jeho velké citlivosti a spíše se tedy zaobíráme jeho okolím. Tedy lehkou masáží, poklepáváním, třením za použití gelů a olejů. Dále si ženy dráždí poševní vchod, který je velice citlivý a to buďto prsty, nebo různými pomůckami. Od speciálních, pro tento účel průmyslově vyrobených, až po „co dům dal“, například zelenina a ovoce.  A pak je, samozřejme, ještě masturbace vaginální, kde jsou zpravidla používány úplně stejné pomůcky jako v předešlém případě. Ženy také velice často onanují při koupeli nebo ve sprše.  Stimulují si pohlavní orgány proudem vody. Protože je dostatečně měkký a nezraňuje pošťěváček, přičemž je razantní, aby dokázal celou oblast řádně prokrvit.

Onanují muži i ženy. Chtěla jsem se vyvarovat toho zprofanovaného nicméně vcelku výstižného výroku: „Kdo tvrdí, že nikdy neonanoval, tak onanuje dodnes“.  Ale nakonec ho přece jen použiji. Protože ona ani toto není moc pravda. Statistiky totiž uvádějí, že onanují dodnes všichni, ať už to přiznávají nebo ne. Uvádí se, že až 70% mužů, kteří žijí v partnerském svazku pravidelným sexuálním životem,  ještě i pravidelně onanuje. A to, pro mě velmi překvapivě, často denně. Kdežto ženy uvádějí, že za stejných podmínek jich masturbuje jen  35 % a to 2x týdně.

Pokud vezmeme statistiky, je pro mě velmi překvapivý „podíl na trhu“. Z doby, kterou člověk věnuje sexuálním hrátkám, připadá 10 % na soulož a 90 % na masturbaci. S pravidelnou a cílenou onanií (tedy s cílem dosáhnout orgasmus) začínají ženy i muži mezi 13 a 15 rokem věku. Samozřejmě, že k dráždění pohlavních orgánů dochází daleko dřív, od útlého dětství. K prvnímu orgasmu se dopracujeme zcela náhodně třeba při koupeli. A kde masturbujeme?  V koupelně (29%), ložnici (22%), na toaletě (16%) a v kanceláři (11%). Dále se onanuje v autě, v přírodě, v kině a hromadných dopravních prostředcích.

Na závěr si dovolím vám přednést teorii mého skvělého kamaráda,  který tvrdí, že po  4 a více letech partnerského svazku, je i sex s partnerem jen určitá forma masturbace – pouze se místo vlastní ruky používá celé cizí tělo.