Pěstuju marihuanu, ale nejsem dealer!

Starou paní Minářičkovou jsem poznala už dávno. Bydlela ve vesnici, kde bydleli moji prarodiče a byla za místní léčitelku. Tedy - místní ... Jezdili k ní lidé z celé republiky i ze Slovenska. Zřejmě byla hodně populární a tudíž vyhledávaná.

I já jsem jednou měla probém, se kterým jsem se dlouhodobě léčila u odborných specialistů a nic nezabíralo, tak mě babička poslala k paní Mináříčkové. Byla jako babička z pohádky. Stará, shrbená, drobounká, usměvavá. Říkala mi děvenko a jak jsem tam u ní seděla a popíjela bylinkový čaj, který mi uvařila "na dobrý spaní", tak kdykoliv kolem mě prošla tam mě pohladila. Opravdu jako v pohádce.

Vyslechla mě, hned mi namíchala čajíček, nachystala tinkturu, prohlídkou mých očí zjisitla, že mám zaděláno na žaludek (což se pak následně skutečně projevilo, mám už dokonce po operaci), dala mi  mastičku na praskající kůži na prstech a varovala mě před sluníčkem, protože prý jsem taková sněhurka, která by v létě měla vycházet ven jen po setmění  a nabídla mi čerstvě upečené koláče, které během mé návštěvy ještě stíhala udělat.

Pak mě pozvala na zahrádku, aby mi  ukázala své bylinkové záhony a tam jsem to uviděla:

"Paní Mináříčková, tohle je marihuana?"

"Myslíš konopí děvenko?"

"Ano, konopí - marihuana..."

"Ale né, to není marihuana, to je konopí, moc dobrá věc. Pomůže při ekzémech, vředech, vyrážkách, bolestech kloubů, nebo jako čaj na žaludek, a na roztroušenou sklerózu a může se inhalovat, to pomáhá na rýmu, bolesti hlavy, nebo i na astma ..."

"Vy z toho vyrábíte masti?"

"Ano děvenko, mazání, tinktury, čaje... je málo tak všestranných bylinek, možná ...", stařenka chce pokračovat, ale já ji rázně přerušuji:

"Ale víte, že pěstování konopí je u nás trestné? Vždyť vás můžou zavřít!"

Babička je celá v rozpacích: "Dělám to celý život. Políčko konopí mám pořád i za minlého režimu jsem ho měla a komunističtí papaláši si ke mě pro mazání jezdili. Iteď si chodí ..."

"Kdo si chodí? Komunisti?"

"Ale houby. Teda ti taky, ale chodí se oba místní policajti - kluk od jednoho má lupénku a ten druhý má žaludeční vředy. Tak si vždycky něco odnesou. I starosta má ode mě čaj ..."

"Ježkovy voči, a oni vědí, co si od vás nosí?"

"A proč by nevěděli. Sem tam  si ze mě utahují, prý až mě jednou budou muset sbalit, pak že mě zavřou ... Tak jsem jim řekla - zavřít můžou pustit musí. Já to nedělám pro sebe, já tím pomáhám lidem a kdyby to Pán Bůh nechtěl, dávno by mě zavřeli ..."

Jsem ze stařenky jako u vytržení. Ptám se jí, jestli o ní můžu napsat, že by to určitě čtenáře zajímalo, ale na to se pani Mináříčková razantně ohradí:

"To né děvenko, já jsem jen prostá ženská, o mně se do novin psát nebude. A čemu by to prospělo, ještě by se našel nějaký lojza a lidi by z toho tady mohli mít problémy. A já bych to pak hlavně už nemohla dělat a lidi by trápily nemoci a nebylo by jim pomoci. Ne, ne, o mně nepiš, pokud živa budu."

Nenapsala jsem o ní. Nedávno jsem jela navštívit hrob babičky a stavila jsem se i u hrobu paní Mináříčkové. Rozsvítila svíčku a v tiché modlitbě na stařenku vzpomínala.

V Česku je pěstování konopí trestné. Proběhlo již několik procesů, ve kterých byli odsouzeni lidé za pěstovaní konopí z léčebných důvodů. Za tyto odsouzené se staví řada osobností a dokonce Nejvyšší soud se letos v únoru postavil za pěstitele konopí, kteří rostlinu, z níž lze mimo jiné vyrobit drogu marihuanu, používají k léčení svých chorob. Soudci vrátili k novému projednání případ ženy z Nymburska, na jejíž zahradě policisté při dvou raziích našli nejdříve 58 a poté 12 rostlin konopí. Tvrdila, že výtažky z rostliny užívá k léčení chodidel a žaludečního vředu.

Pro povolení pěstování konopí je i MUDr Jiří Presl:

"Profesionálně i lidsky si myslím, že je to hloupost. To se jinak nedá říct,“ míní Jiří Presl z pražského centra Drop in, který za legalizaci užívání konopí k léčebným účelům léta lobuje.

"Konopí je lék, který lidstvo normálně využívalo a využívá po tisíce let. I mezi přáteli mám případy lidí, u nichž by lékařská legalizace byla na místě,“ podotýká lékař.

V Německu je užívání nezákonné, většina nemocných užívá marihuanu na vlastní pěst ilegálně. Vloni povolili poprvé oficiálně užívat čaj z marihuany jisté Claudii H., která jím smí léčit roztroušenou sklerózu, jíž trpí čtrnáct let.

Nizozemští lékaři smějí předepsat konopí lidem s rakovinou či pacientům s virem HIV. V lékárnách jsou k dostání dva druhy pětigramových balení, jeden za 44 eur a druhý, silnější, za 50 eur.

Marihuanu mohou používat i nevyléčitelně nebo chronicky nemocní lidé v Kanadě. Třicetigramové balení sušeného konopí stojí 113 kanadských dolarů.

Na trhu jsou v cizině volně k dostání léky, které obsahují THC vyrobené syntetickou cestou. Např. šedesátka kapslí Dronabinolu, léku na roztroušenou sklerózu, který se prodává v Německu, přijde v přepočtu asi na 40 tisíc korun a pojišťovna jej nehradí. V USA se podobně draze prodává lék Marinol, určený pacientům s chronickými bolestmi. Kromě ceny je u těchto léků problematické i nastavení správné dávky syntetického THC