Jmenuji se Štěpán Kunstýř, je mi 21let, narodil jsem se v Praze. Jsem beran a v Číně tygr. Studuji Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy (obor Teorie a dějiny kultury) a letos také sociální antropologii v Plzni. Moje Růženka říká, že jsem šprt, to ale vůbec není pravda – mám sice brýle a rád a hodně čtu, ale nosím spíš čočky…a žádnej šprt nejsem!
Na gymnáziu jsem se přihlásil do tanečního kroužku manželů Kleinbergových, kteří u nás dělali předtančení na maturitní plesy. A tam jsem po čase zjistil, že právě tohle je TO ONO, čemu bych se chtěl naplno věnovat. Se závodním tancem jsem začal o něco později, v lednu 2003. To už jsem ale přestoupil do klubu TK Maestro Evy a Petra Bartůňkových, kde tancuji doteď.
Našimi trenéry jsou Eva a Petr Bartůňkovi, Petra Kostovčíková, Karel Bank, Jarda Kuneš a Radek Ostrůvka.
Vzdělávám se průběžně na nejrůznějších lekcích, seminářích a soustředěních nejenom latinskoamerického tancování. Pro tanečníka je ale nejdůležitější každodenní rutina na parketě, aby si zafixoval a vryl pod kůži ty správné principy či „techniku“, naučil se je používat a mohl tančit a tančit a užívat si to…
Tanec je jenom jeden, a proto se snažím rozvíjet svoje znalosti a schopnosti i v jiných tanečních odvětvích jako je balet, moderní a výrazový tanec, jazz dance, ale i hip hop, street dance nebo africký tanec. Také je samozřejmě zapotřebí trochu cvičit, aby to vaše tělo přežilo, a za pár let vám všechna ta příkoří nevrátilo i s úroky.
Jaké jsou tvé lekce tance? Co lidem přinášejí?
Ve svých hodinách se hlavně snažím lidi nakazit. Nikoli chřipkou – tu jsem měl naposled ve třetí třídě – ale nadšením, které sám z tance mám. Když vidím, že se to alespoň u někoho podaří, je to pro mě ta největší satisfakce. Baví mě, když to lidi baví, a nudím se, když se nudí oni (to se ale snad zatím moc nestává).