Petr patří k těm latinářům, pro které tanec znamená život. Nezapře v sobě temperamentní latinářskou krev a rozhodně ho nepřehlédnete. Miluje latinskoamerické tance a snaží se svou lásku předat i ostatním. Na hodinách se s ním rozhodně nebudete nudit.
A co říká o sobě?
Tančím od 12let, kdy si mě na jedné akci vybrali jako nový talent. Začínal jsem v dnes již neexistujícím klubu Perla v Domažlicích a, světe div se, tančil jsem 3 roky standardní formace. Ale přestalo mě to bavit. Proto jsem v TK Avanti začal tančit formace latinskoamerické. Zúčastnil jsem se i několika Mistrovství republiky v LAT formacích, ale to už je dávno. I když formace mi zabraly 6let. Ale pořád to nebylo ono.
V roce 1999 jsem začal se svou tehdejší partnerkou tancovat soutěžně párové latinskoamerické tance. Pod taneční školou DANCE manželů Cíchových jsme si vytančili třídu C a rozešli se. Hledal jsem novou partnerku a náhoda, nebo snad osud tomu chtěli, že se mi do cesty připletla Evička. Tehdy takové začátečnické střevo, které mělo odtančeno asi 2 soutěže ve třídě D. Ale přesvědčila mě. A o dva roky později, na jaře roku 2003 jsme si za vydatného přispění trenérského umu manželů Bartůňkových vytančili třídu A.
Měli jsme pěkně nastartováno, ale přišlo léto a já se zranil. Šel jsem si jen tak zahrát fotbálek a při špatném došlapu jsem si natrhl křížové vazy v koleni. Následovala roční pauza. Dostat se pak zpátky do formy bylo těžké, a protože Evka zrovna maturovala a ve škole i v životě procházela zmateným obdobím, po vzájemné domluvě jsme se rozešli. Vystřídal jsem pak ještě dvě partnerky, ale spadla mi třída, protože ta druhá začínala víceméně od začátku. Nakonec tomu osud chtěl, že se mi poslední partnerka taky zranila a já už si začal myslet, že mi není přáno tančit. Ale chyba lávky.
S Evkou jsme byli stále v kontaktu a jednou jsme si takhle zašli na kafe, slovo dalo slovo a už zase trénujeme a připravujeme se na soutěže.
Kdo se podílel na mé taneční kariéře: Ján Kliment, Petr Rezler, manželé Bartůňkovi, Pavel Cích…
Co mi tanec dává?
Je to smysl mého života. Bez něj bych to nebyl já. Je přínosem v mnoha směrech, ale napadá mě hlavně odreagování, uklidnění, relaxace a legrace. Je to motor, který mi pomáhá být připraven na starosti všedního života. Samozřejmě je to velká dřina, psychicky i fyzicky náročný sport, ale je to mnohanásobně vykompenzováno. Třeba lidmi, které potkávám a se kterými jsem díky tanci naladěn na stejnou notu. Každá moje partnerka mě něčím obohatila a vedle dřiny si na trénincích hlavně s Evičkou užíváme dost srandy :o).
Co mi tanec bere?
Chci to dělat pořádně a to něco stojí. Finančně, časově, psychicky i fyzicky. Když se na to podívám zpětně, vzal mi tanec takové to normální válecí dospívání a vůbec válecí život :o). Ale to mi nechybí.
Jaké tance mám nejradši?
Rumbu a Paso doble, ale nejradši mám živé ženské na parketě, které poslouchají. I když už je to jinde obráceně, na parketě mám hlavní slovo já a moje partnerky to vždy respektovaly. I když někdy to byl boj..
Jaké jsou mé hodiny?
Mým cílem není naučit velké množství tanečních figur, ale hlavně základní principy jednotlivých tanců a jejich náladu. Každý tanec je v něčem krásný a tohle zjištění bych rád předal. Někdy to bude rutina, abyste si zažili to, o čem ten tanec taky je, tedy techniku. Ale výsledek stojí za to. Naučíte se rovně stát a budete si na parketě jistější než kdy předtím.
Moje taneční partnerka Evička dodává:
Petr je živočich :o). Rozhodně se s ním nebudete nudit a naučí vás všechno, co má v plánu. Je k ženám a dívkám velmi milý a to je na parketě vždycky štěstí. Ale nenoste na lekce džíny. To jsem zkusila jen jednou… Není v nich nic moc vidět a hlavně se v nich nemůžete svobodně pohybovat. A Petr je na to alergický :o).Vezměte si něco, co vás nestahuje a přitom je to alespoň lehce obepnuté, aby byl vidět pohyb vašeho těla a Petr vás mohl případně opravit. Přeji vám co nejvíc hodin s Petrem, protože tenhle člověk a jeho latina stojí fakt za to :o).