„Kolegyně,“ začal bez okolků a Plavovlásku oslovení potěšilo. „Vaše analýza Valdštejna mi otevřela oči. Teď ale stojím před největším tajemstvím české historie. Vymření Přemyslovců po meči roku 1306. Oficiálně byl Václav III. bezdětný. Jenže v kuloárech a některých kronikách se dodnes šeptá, že jeho šestnáctiletá vdova, Viola Těšínská, byla v době olomoucké vraždy těhotná! Pokud ano, co se s tím dítětem stalo? Můžeme z postavení planet zjistit pravdu?“
Hledání přemyslovského dědice
Plavovláska s tajuplným úsměvem otevřela svůj astrologický program. Zadat 4. srpen 1306, Olomouc. Den, kdy ruka neznámého vraha ukončila čtyřsetletou vládu Přemyslovců.
„Podívejme se nejdřív na Violu, pane profesore,“ řekla Plavovláska a přejela prstem po složité kružnici horoskopu. „Viola byla mladá, tichá dívka z Těšína. Když Václava zavraždili, žili spolu teprve deset měsíců. Dvůr na ni neustále tlačil, všichni zkoumali její břicho a čekali na dědice trůnu. A teď se podívejte na tranzity k onomu tragickému srpnu.“
Profesor si vzrušeně poposunul brýle a zatajil dech.
„Čtvrtý dům v horoskopu symbolizuje rodinu, početí a domov,“ vysvětlovala Plavovláska. „V srpnu 1306 měla Viola Jupiter, planetu plodnosti a růstu, v naprosté harmonii s Venuší a Lunou. Z čistě astrologického hlediska byla konstelace pro početí naprosto dokonalá. Hvězdy říkají jasné ano – Viola Těšínská v době manželovy smrti s největší pravděpodobností těhotná byla.“
Temné tajemství a Saturnův zásah
Profesor Vondruška vyskočil z křesla. „Já to věděl! Moje intuice nelhala! Ale propána, kde to dítě je? Proč o něm historie mlčí? Proč nenastoupilo na trůn jako Václav IV.?“
Plavovláska ho jemně chytila za ruku a stáhla ho zpět do křesla s leopardím vzorem. „Uklidněte se, pane profesore. Vesmír sice život dává, ale v tomto případě zasáhl krutý Saturn. Podívejte se dál. V momentě, kdy krále zavraždili, přešel Saturn přes Violin Měsíc. To je aspekt obrovského psychického šoku, hlubokého žalu a ztráty ochrany.“
„Co to znamená pro to dítě?“ špitl historik.
„Znamená to tragédii,“ povzdychla si Plavovláska. „Šestnáctiletá dívka, cizinka na pražském dvoře, bez prostředků, protože neměla ani předsvatební smlouvu. Její manžel je mrtvý, kolem ní zuří boj o moc mezi Jindřichem Korutanským a Rudolfem Habsburským. Ten obrovský stres a strach o život spustily to, co Saturn v opozici s pátým domem vždycky přináší. Viola o to dítě přišla. Potratila jen několik týdnů po olomoucké vraždě, pravděpodobně v tichosti kláštera, kam hned poté utekla.“
Historická pravda ukrytá ve hvězdách
Profesor Vondruška chvíli zíral do prázdna. V jeho očích se mísilo vzrušení z objevu s hlubokým lidským pohnutím nad osudem mladé královny.
„To dává dokonalý smysl,“ zašeptal po chvíli a horečně si zapisoval poznámky do bloku. „V pramenech je po srpnu 1306 o Viole několik měsíců absolutní ticho. Pak se objevuje jako chudá vdova v klášteře. Kdyby dítě donosila, její mocní příbuzní Piastovci by ho okamžitě použili jako politický štít. Pokud potratila kvůli šoku z vraždy, vysvětluje to, proč dynastie definitivně zanikla.“
Vstal, schoval si blok a podíval se na Plavovlásku s neskrývaným obdivem. „Drahá Plavovlásko, vy sice tvrdíte, že čtete jen polohy planet, ale vy ve skutečnosti doplňujete bílá místa, kde kronikáři museli mlčet. Moje kapitola o konci Přemyslovců bude mít podtitul ‚Kosmické svědectví‘.“
Když profesor odešel, Plavovláska se podívala na obrazovku, kde stále svítil horoskop z roku 1306. Září sice pomalu končilo, ale ona věděla, že její poradna už dávno není jen místem pro zlomená srdce. Stala se křižovatkou, kde se minulost potkává s přítomností a kde hvězdy vyprávějí příběhy, na které lidstvo málem zapomnělo.
Napsat komentář