Nesnáším Zemana. Nikoliv majora, ale prezidenta. Prezidenta České republiky. Není to žádná osobní antipatie, je to lety vybudovaný odpor pramenící ze zoufalého nesouhlasu prakticky se vším, co od revoluce udělal nebo řekl.
Ne, že by se mi snad fyzicky líbil a byl mi sympatický, to ne, ale vím, že i mně fyzicky nepříjemní lidé mouhou být fajn a můžu je respektovat. U prezidenta Zemana tomu tak není. Je mi nepříjemný na všech frontách.
A co mně vyprovokovalo k tomuto „písání“? Inu, jeho cesta do Moskvy.
Já nechci upírat Rusku (Sovětskému svazu) podíl na konci války. Stejně jako nechci upírat jejich lví podíl na jejím zahájení a průběhu. Na tom, že Stalin podporoval Hitlera, rozdělil se s ním o Polsko a materiálně platil vítěznou část Hitlerova tažení Evropou. A pravděpodobně kdyby Hitler nedostal dementní nápad a nenapadl Rusko, tak bychom tu dnes měli pevné spojenectví Německo-Rusko na kontinentu, kde by už jiný stát neexistoval.
Vím, že Rusové zaplatili mnoha životy za zrůdnost svých vůdců. Vím, že se rozhodně významně podíleli na osovbozování této země. Ale – a na tom si trvám, veškerou vděčnost, kterou jsme k nim mohli mít, si dávno vyčerpali tím, že tuto zemi vydrancovali, znásilnili a zotročili na desítky let!!!
Veškerá naše vděčnost k Rusku by se tedy měla omezit na jakési formální poděkování zpovzdálí.
Náš pan prezident však velzdoprdelkovsky jede dávat Putinovi štípanou pusu (možná i francouzáka). Navíc v době, kdy se Rusko, tak jak je mu vlastní a jak jsme to sami zažili, snaží zabrat sousední zemi. Umírají lidé a Putin tančí na hrobech Ukrajinců.
Na rozdíl od většiny mých přátel mi vlastně ve skutečnosti Zemanova cesta do Moskvy nevadí. Vadí mi,
že se bude chtít vrátit zpět!!!