Včera jsem tu psala o úžasném románu Tajemství letního odpoledne a dneska jdu na další bichli. Někdy si říkám, že je škoda, že se nepořádají nějaké závody ve čtení, myslím, že bych první místo měla v kapse. No, ale taková, zajímavá, soutěž se bohužel nekoná a tak si musím vystačit s tím, že se sem tam aspoň s někým, prostřednictvím svých článků, podělím o své dojmy.
Jsou to asi tři dni, kdy mě přijela navštívit moje sestra. Dlouho jsme se neviděly a tak jsem z toho měla obrovskou radost – a to jsem ještě netušila, že mi přivezla dárek.
No jo, moje sestra, má mě přečtenou od hlavy až k patě a moc dobře ví, čím mi udělá radost. Ano, hádáte dobře, přivezla mi knížku. Ale ne jen tak knížku, pětiset stránkovou bichli se zvláštním názvem: Chceme to, co máte vy.
Inu, byla jsem z toho v sedmém nebi a přiznám se, i když se za to trochu stydím, že jsem se chvilkami těšila, až sestra odejde a já se konečně ponořím do řádků mé nové knížky.
Příběh začíná a vlastně se i celý odehrává v londýnské ulici Pepys Road. V docela obyčejné ulici, jakých jsou v Londýně stovky, přesto čímsi unikátní. Totiž svými docela obyčejnými obyvateli a jejich životy.
Žije tu bankéř Roger, jeho marnivá manželka a jejich maďarská chůva. Taky je tu postarší Petunie, která zjistí, že je nevyléčitelně nemocná, mladý fotbalista ze Senegalu, nebo pákistánská rodina vlastnící místní obchod. Je tu i umělec, který je známý především pro svou anonymitu, umělcova asistentka, polský zedník Zbigniew a dopravní policista ze Zimbabwe.
Tohle všechno jsou lidé, jejichž osudy se protnuly v jedné ulici. A jejichž životy byly jednoho dne vystaveny obludné závisti.
V průběhu devadesátých let se cena nemovitostí v této ulici rapidně zvýšila, což dospělo až k jedné docela kuriózní situaci. Jednou ráno našel každý z obyvatel ve schránce pohlednici s obrázkem svého domu a slovy CHCEME TO, CO MÁTE VY!
Jak jsem psala, tu knížku jsem dostala před třemi dny, a vzhledem k tomu, že měla přes pět set stran je asi evidentní, že se mi fakt líbila. To je slabé slovo, naprosto mě dostala. Je to totiž jeden z těch příběhů, který když čtete, tak se kolem vás zastaví čas, vy na všechno zapomenete a za pár chvil se stanete součástí děje.
No vážně, po pár stránkách jsem se cítila jako jedna z obyvatelek. A to je podle mě ukazatel, že je knížka dobrá. Tahle je výborná a rozhodně si myslím, že vy byste měli chtít číst, to co jsem četla já!